Zachariáš

ZACHARIÁŠ – PROROK APOKALYPTICKÝCH VIZÍ

Prorok Zachariáš žil a působil ke konci 6. stol. př. Kr., na začátku vlády perského velkokrále Dareia, v letech, kdy byla započata stavba obnoveného, tzv. druhého, jeruzalémského chrámu. Působí tedy v téže době jako prorok Ageus, o němž byla řeč minule. Jeho projev je však od Agea zcela odlišný. Pro vyjádření svého poselství hovoří prostřednictvím obrazů, které se mu zjevuje samotný Hospodin, a které jsou následně objasňovány Božím poslem. Zachariášova kniha se dá rozdělit na dvě části, z nichž první je úzce spjata s prorokovou dobou a její hlavní událostí – stavbou chrámu; zatímco druhá část hovoří převážně o eschatologických událostech, které nejsou jednoznačně myšlenkově spojeny s životem a událostmi prorokovy epochy. Přibližme si nyní některé z prorokových vizí první části a pokusme se je pochopit.

Nový Jeruzalém

Prorok vidí muže s měřícím pásmem, který se chystá nově rozměřit Jeruzalém. Jakoby bylo zakládáno nové město. Boží posel muže upozorňuje, aby nenaměřoval hradby, které jinak samozřejmě u každého významnějšího města musely být vystavěny. Nový Jeruzalém bude totiž tak veliký a lidnatý, že postavit kolem něho hradby by bylo těžko možné. Městskou hradbou bude samotný Bůh: Já sám – je výrok Hospodinův – budu ohnivou hradbou kolem něho … Každé město ve starověku dbalo na to, aby se pokud možno co nejvíce proslavilo, čímž by k sobě lákalo nové a nové návštěvníky, kteří by přinášeli nejen bohatství, ale též by se následně navraceli zpět domů ovlivněni městskou atmosférou a kulturou. Slávou Jeruzaléma bude jedině Bůh, který bude též lákat nové návštěvníky, aby se ve městě s Hospodinem setkali: A budou přicházet četné národy, mocné pronárody, aby hledaly v Jeruzalémě Hospodina zástupů a usmířily ho. … V oněch dnech se chopí deset mužů z pronárodů všech jazyků pevně cípu roucha jednoho Judejce a řeknou: Půjdeme s vámi. Slyšeli jsme, že je s vámi Bůh. Nové město Jeruzalém bude Hospodinu natolik milé a drahé, že bude přirovnáváno k  zřítelnici jeho oka, tedy nejcitlivějšímu místu na tváři, skrze něž se komunikuje s okolním světem: Tak totiž praví Hospodin zástupů … Kdo se vás dotkne, dotkne se zřítelnice mého oka. Jeruzalém s jeho tolik zkoušenými obyvateli bude ve středu Boží pozornosti, stane se hlavním komunikačním prostředkem s ostatním světem pohanských národů. A nakonec jsou jeruzalémští obyvatelé povzbuzeni k jásavé radosti, neboť z toho malého a pokořeného hloučku zbědovaných navrátilců učiní Hospodin veliký národ, který bude zásadně ovlivňovat celý svět, četné národy. Ne však jejich zásluhou, ale jen proto, že uprostřed nich si zbuduje svůj pozemský domov Bůh: Jásej a raduj se, siónská dcerko, neboť už přicházím, abych bydlel uprostřed tebe.

Poctěný velekněz

Další Zachariášovo vidění se týká klíčové osobnosti nově se formujícího věřícího společenství – velekněze. Nese jméno Jošua (Ježíš) a společně s pověřeným politickým vůdcem navrátilců, Zerubábelem, má za úkol nově formovat a vést Boží lid.  Prorok jej vidí, jak stojí oblečený ve špinavém rouchu před Božím poslem a po jeho boku satan, který je už připraven na něj žalovat, aby jej poškodil a před Božím soudem obvinil ke spravedlivému, ale nemilosrdnému potrestání. Hospodin sám však do tohoto jakéhosi soudního líčení zasahuje ve prospěch poníženého a provinilého velekněze. Nařizuje obléci ho do nového čistého roucha, poctít ho slavnostním turbanem a zmocňuje ho správou svého domu (chrámu) a svého lidu. … a satan mu stál po pravici, aby proti němu vznesl žalobu. Hospodin však satanu řekl: Hospodin tě volá k pořádku, satane … Hospodin si vyvolil Jeruzalém. Což to není oharek vychvácený z ohně? … Svlečte z něho ty špinavé šaty. … Pohleď, sňal jsem z tebe tvou vinu a dal jsem tě obléci do slavnostního roucha. … Ať mu vstaví na hlavu čistý turban. … budeš mít volný přístup mezi ty, kteří zde stojí. (je míněno nebeské Hospodinovo dvořanstvo). Nakonec je ještě zaslíben příchod mesiáše, jehož nedokonalým předobrazem a předchůdcem je velekněz. Mesiáš je zde nazván „Výhonek“ – podle proroctví Izaiášova, zároveň však tento titul odkazuje na Boží působení v nynějším malém hloučku jeruzalémských Judejců, kteří přesto. že jsou v lidských očích bezvýznamní, nesou uprostřed sebe naději pro celý svět.

Svícen a olivy

Následuje vidění zlatého sedmiramenného svícnu, přičemž každé rameno je osazeno sedmi kahany, při zapálení tedy sedm krát sedmi (49) plamínky. Na stranách svícnu stojí dvě olivy osypané plody, z nichž vytéká ryzí zlato, které jako olej živý plameny svícnu. Výklad vidění však zde není podán důsledně a konkrétně, nýbrž v pouhých náznacích. Dvě olivy živící plameny svícnu jsou označeni jako dva synové nového oleje, kteří stojí před Pánem celé země. Z tohoto náznaku a z celého kontextu v Písmu, můžeme usuzovat, že jsou zde míněni Mojžíš a Eliáš, hlavní zástupci všech služebníků Božího slova. Olej, který je zde obrazně charakterizován jako tekoucí ryzí zlato, je patrně Boží slovo, tedy hlavní komunikační prostředek mezi Bohem a člověkem. Vychází od Boha, přístup do tohoto světa získává skrze své věrné služebníky, kteří je zprostředkují lidskému pochopení. Sedm krát sedm světel (sedmička je posvátné číslo plnosti), hořících na svícnu, jsou oči Hospodinovy, prohledávající všecku zemi. Světlo je podle biblické zprávy o stvoření prvním stvořitelským činem Hospodina, který vnáší do temné a beztvaré hmoty řád, umožňující život. Tak i zde Boží slovo, zprostředkované Hospodinovými služebníky, vnáší do lidské společnosti řád, bez něhož by se lidé utopili v temnotě smrti a chaosu zla.

Tři vidění, která nám možná na první přečtení mnoho neřeknou, ale po delším soustředění a rozjímání, se mohou stát působivými obrazy a symboly, které obohatí, poučí a povzbudí i náš duchovní život a vztah k Bohu. Jistě se v mnohém svou situací podobáme tehdejším nepočetným věřícím, ztraceným v moři nevěřících. Ale i nám platí zaslíbení nového Jeruzaléma, který se rozvine Božím působením ve veliké a krásné město, ačkoli tomu, lidsky viděno, nic příliš nenasvědčuje. V tom je jistě veliká útěcha a povzbuzení. Církev je tímto novým Jeruzalémem, který je budován sice malými a slabými dělníky, ale který má zároveň velikou budoucnost, neboť jeho slávou není nějaké lidské megalomanství, ale – sice skrytý, přesto však všemohoucí – Bůh. Nový Jeruzalém má svého nového, dokonalého a zároveň milosrdného velekněze, jímž je Ježíš Kristus, obřad očisty a omilostnění velekněze můžeme snad aktualizovat na zvláště zodpovědné osoby v církvi – papeže, biskupy. A vizi hořícího svícnu můžeme chápat jako povzbuzení pro rozjímání evangelia, Božího slova, a život podle něj. Modlitba a služba Kristu vytváří onen zlatý olej, který živí světlo, jež je nutné pro život světa. Bez Boha je lidská společnost ztracená. A zde máme nezastupitelné místo. Ježíšovo: Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce, který je v nebesích,  je výstižným komentářem Zachariášova obrazu.

Vše se však rodí ve skrytu a z malých zárodků a tak toto zamyšlení ukončeme krásnými slovy Hospodina, jak je Zachariáš tlumočí: Ne mocí, ani silou, ale mým duchem, praví Hospodin zástupů.

Joomla templates by a4joomla