Bible - obecně

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:25
Written by Super User
Hits: 1674

Bible: - její vznik, kánon, název, jazyk, překlady.

 

 

BibleVznik: stará ústní tradice se začíná zapisovat do větších celků na začátku doby královské (pravděpodobně za krále Šalomouna v 2. polovině 10. století př. Kr.). V této době píše tzv. Jahvista – nazývá Boha vždy jménem ‚Jahve‘ (na rozdíl od Elohisty – nazývá Boha ‚Elohím‘, píše cca. v 2. pol. 7. stol. př. Kr.; aKněžského kodexu – vzniklý a sepisovaný kněžími v době babylónského zajetí a brzy po něm – 6. stol. př. Kr.; Kronikářského díla – sepisované v době perské – 539-332 př. Kr.; a literatury mudroslovné – sepisované v době helenistické – 330-cca. 80 př. Kr.). Sepisování biblických textů Starého Zákona je tím ukončeno někdy kolem roku 80 př. Kr. poslední biblickou knihou – Knihou Moudrosti. Nový Zákon je sepisován mezi lety 50-cca110 po Kr. (v pořadí: Pavlovy epištoly, evangelia a Sk, ostat. listy a Zjev.).

Název: - podle starověkého města Byblos (řecký název pro fénické město Gabla na břehu Středozemního moře v dnešním Libanonu). Zde byl ve starověku veliký přístav obchodující s celým Středomořím (především s Egyptem) a po souši se sousedními východními říšemi. Egyptský papyrus je odsud prodáván ve velikém množství do Sýrie, Palestiny, Babylonie, Asyrie, později do Persie, a textům na něj psaným se postupně začalo obecně říkat biblion – biblia (pl.) podle jména samotného města. Odtud všeobecné označení Bible – jako kniha knih.

Kánon (=závazná míra) bible se vyvíjel postupně: SZ: posvátnost textu se měřila podle bohoslužebného používání. Kánon byl pro židovstvo ustálen někdy mezi lety 90-100 po Kr. – synoda židovských učenců v Jamnii (pobřeží Středozem. moře) po zničení Jeruzaléma (70 po Kr.). Ten obsahuje 24 knih rozdělených do 3 větších celků: Tora (= učení; - Zákon, Pentateuch, 5 knih Mojžíšových: Gn, Ex, Lv, Num, Dt), Nebiím (=proroci; - n. rišonim – přední proroci: Joz, Sd, Sam /obě dohromady/, Král /obě dohr./; a – n. acharonim – zadní proroci: Iz, Jer, Ez, 12 malých proroků jako jediná kniha) a Ketubim (=spisy; - Žl, Přís, Job, Pís, Rut, Pl, Kaz, Est, Dan, Ezd+Neh, Par /obě dohr./). Pro začáteční slabiky těchto tří částí se hebr. bible nazývá Tenak. Křesťané přijali jako posvátné Písmo hebr. bibli v jejím řeckém překl. (LXX). Na počátku 16. stol. se reformační vlna křesťanů odloučila od kat. círk. a přijala jako závazné knihy shodné s hebr. kánonem. Kat. církev v reakci na reformaci vymezila na Tridentském koncilu (16. stol.) sz. kánon na 45 knih, rozdělených do 3 oblastí: historické, prorocké a naučné. NZ byl kanonicky vymezen na církevních synodách v Hippo Regius a Kartágu (sev. Afrika) na konci 4. stol. Obsahuje 27 knih a je uchován nezměněný dodnes (4 evangelia, Sk, 13 Pavlových listů, 4 Kat. ep., Žd, 3 Janovy ep. a Zjev.).

Jazyk Bible: Pro Starý Zákon většinou původní jazyk hebrejština, pro menší úseky aramejština (části knih Ezd., Neh., Dan.) a řečtina pro knihy vzniklé v diaspoře (knihy Mak., Moudr.). Nový zákon byl psán celýřecky.

Překlady: - nejstarší překlad je Septuaginta (LXX), vzniklý v egyptské Alexandrii jako řecký překlad hebrejské Bible v době 3.-2. stol. př. Kr. Tento překlad je co do obsahu kanonicky přijatých knih obsažnější, než hebrejský kanon. Podle LXX byly za kanonické přijímány kromě některých vyjímek většina knih do ‚katolického‘ kanonu Bible (navíc tzv. deuterokanonické knihy: 1.2.Mak., Tob., Jud., Sir.,Moudr.). Další staré překlady: aramejský (targúm), syrský (pešita), koptský (egyptština), latinské (starolatinský, později – 4.stol. po Kr. – Vulgáta přeložená sv. Jeronýmem), gótský (Wulfila) a staroslovanský (Cyril a Metoděj). V doběreformace (16. stol.) následují překlady do většiny evropských jazyků, později do všech světových jazyků.

Bibl. texty k tématu: Dt 31,24nn; Jos 24,26; 1Sam 10,25; Dt 27,8; 2Král 22,8nn; Zach 1,4; 7,7.12;