Jonáš

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 16:33
Written by Super User
Hits: 2383

JONÁŠ – prorokův příběh jako předobraz vzkříšení

Po převyprávění prorokova příběhu jsme se v minulém čísle krátce věnovali nastínění souvislosti mezi biblickým Jonášovým příběhem a Ježíšovým zmrtvýchvstáním. Tato souvislost není nějak vykonstruovaná, dává k ní podnět samotný Ježíš. A to ne v nějaké okrajové epizodě, ale v zásadní otázce jeho božského poslání. Ježíš je dotazován na oprávněnost svého neslýchaného nároku, že má moc měnit posvátné rituální zákony a že jeho uzdravující moc pochází opravdu od Boha. Jako potvrzení tohoto svého nároku má Kristus veřejně a zjevně vykonat dostatečně průkazné znamení, které jednoznačně jeho božskou moc projeví. A tehdy Ježíš odpovídá: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše“. A „Jonášovo znamení“ vykládá jako předobraz svého zmrtvýchvstání. Ježíš tedy odkazuje jako na důrazný důkaz svého božského nároku na své zmrtvýchvstání. To jednoznačně potvrdí, že v jeho osobě se skrývá samotný Bůh. Nicméně i zmrtvýchvstání bude pro člověka stále „pouze“ znamením, neboť Kristus jej nedá najevo nějakou všeobecnou nezpochybnitelnou podívanou, ale skrytým a tajemným způsobem, který bude i od bezprostředních vizionářů vyžadovat krok víry. Kromě toho Ježíšovo působení má mnohem hlubší a rozsáhlejší význam, než o jaký se přou jeho protivníci. Nejde jen o Ježíšovy konkrétní činy, které uskutečňuje mezi lidmi, ale o věčně platnou a zásadní skutečnost vykoupení z hříchu a smrti. A zde jistě již nestačí pouhé „důkazy“, ale je nutná veliká víra, která je ochotná na pozadí „nevelikých“ událostí vidět nejmocnější a nejdůležitější zásah do celých dějin tohoto světa. A možná právě proto Ježíš volí jako odpověď obraz, přirovnání, symbol. Jen tak může přiblížit celou hloubku svého poslání a své osoby. Prostřednictvím konkrétního skutku, byť sebemocnějšího, by celé bohatství jeho poselství bylo drasticky ochuzeno. Zamysleme se tedy podrobněji nad Jonášovým příběhem, který má podle Pánových slov osvětlovat božské tajemství jeho osoby a poslání.

Možná přetížíme podstatu Ježíšova srovnání, když budeme postupovat po jednotlivých krocích Jonášova příběhu a srovnávat je s Ježíšovým vykoupením světa, ale přesto považuji tento postup za oprávněný. Nabízí se zde totiž mnoho krásných a hlubokých souvislostí.

Předně poselství Jonášovy knihy mluví o záchraně. Jonáš se chce „zachránit“ před Božím těžkým úkolem; námořníci na lodi uprostřed bouřícího moře se chtějí zachránit před utopením, ninivští obyvatelé se touží zachránit před Božím hněvem. Celá Jonášova kniha tedy hovoří o touze po záchraně. A nade vším je milující a trpělivý Bůh, který tajemnými a zdánlivě klikatými stezkami tuto záchranu nakonec prosazuje. A to nejen pro někoho, ale pro všechny. Jonáš je osvobozen od svého milného chápání Boha a je zachráněn od pohlcení jakousi „spravedlivou“ nenávistí. Námořníci jsou zachráněni od smrtelného strachu a od bolestné smrti v hlubinách moře. Ninivští obyvatelé jsou zachráněni od zhoubných následků svého špatného jednání a od Božího trestu. Stejně tak v Ježíšově příběhu se vždy jedná o záchranu. A to především při jeho umírání a vzkříšení. A to opět nejen o záchranu „někoho“, ale o záchranu všech. Záchranu celého světa a jeho dějin od prokletí hříchu a smrti.

Dalším důležitým bodem příběhu proroka je moře. Moře znamená pro bibli říši bezedné hlubiny, temnoty, živel ohrožení, zla a smrti. Moře se v Jonášově příběhu bouří, hrozí záhubou pro všechny lidi, kteří se na něm zrovna plaví. Jediná záchrana před utonutím v bezedných temných hlubinách se nabízí ve svrhnutí proroka do rozbouřených vln. Jonáš je vhozen přímo do „chřtánu“ zla a smrti, aby Bůh mohl uklidnit rozbouřené mocnosti těchto hrůz. Stejně tak Ježíš, u něho však již nejen pro určitou skupinu lidí, ale pro celý svět. Podobně jako Jonáš se Ježíš dobrovolně vydává do rukou těch, kteří jej uvrhnou do hlubin zla a smrti. Svým sestupem do této temné říše ji zároveň zbavuje její smrtonosné síly. Rozbouřené ďábelské mocnosti hříchu a smrti se uklidňují při Ježíšově umírání na kříži. Podobně jako Jonáš, vítězí Ježíš svou obětí nejvyšší nad úhlavním nepřítelem života – nad hříchem a smrtí.

Zdálo by se, že zde Jonášův příběh dosáhl svého vyvrcholení, ale vyprávění ve své gradaci pokračuje dál. Prorok se po vyvrhnutí „velikou rybou“ na souš vrací ke svému původnímu poslání: být prostředníkem Boží záchrany pro „veliké město Ninive“. Jonáš se pohyboval mezi hříšníky, „daleko od Boha“, nyní se navrací zpět k Bohu, nebo lépe Bůh se navrací k němu. Stejně tak Ježíš (samozřejmě zde srovnání trochu pokulhává) se ve svém pozemském životě pohybuje mezi hříšným lidem, daleko od Boží milosti. Tato Boží „nepřítomnost“ vrcholí v Ježíšově umírání („Bože můj, proč jsi mě opustil?“). Vzkříšením však se Kristus navrací plně ke svému nebeskému Otci, naplňuje své poslání pro záchranu lidí.

A v neposlední řadě zásadní výpověď celého starozákonního příběhu: Bůh bezpodmínečně a velkoryse miluje všechny lidi. Miluje celý svět, bez výjimky celé své stvoření. V této lásce je stále připraven „mrhavě a nespravedlivě“ odpouštět, pokud se člověk k němu obrací. Bez ohledu na jeho sebehříšnější minulost. Bůh překračuje jakékoli lidské hranice, které si člověk ve svém strachu z neznámého vytyčuje vůči jiným národům, kulturám, náboženstvím. Miluje všechny a vše, vždyť vše je jeho dílo, všichni jsou jeho děti. Podobně Ježíš své současníky často šokoval svou univerzální otevřeností vůči všem. Pohoršoval svou shovívavostí vůči veřejným hříšníkům, porušoval rituální předpisy, pokud byly pro některé lidi překážkou v poznání lásky Boží, nerozpakoval se nábožensky oslovovat i cizince, kteří jako pohané přece byli Bohu podle lidského mínění tolik vzdáleni.

Příběh knihy Jonáš je nesmírně krásný a dramatický. Ale nejen to, Ježíš sám si jej vybírá jako předobraz rozhodujících událostí svého vykupitelského díla a tím jako předobraz Boží záchrany celého světa.