Smlouva

  Smlouva

SZ: 5 stěžejních míst ve SZ nám ilustrují význam smlouvy Boha s člověkem, příp. s celým národem či lidstvem: Gn 9,1-17 (smlouva s Noem); Gn 15,7-20 (s. s Abrahamem); 2Sam 7,1-17 (s Davidem); Ex 24,1-11 (s Mojžíšem a celým Israelem) a konečně vize nové smlouvy, prorokované Jeremiášem: Jer 31,31-34.

Gn 9,1-17: Po potopě, která zničila veškerý život na zemi, vyjma Noemovu rodinu a 1, příp. 7 párů veškerých zvířat, uzavírá Bůh se vším tvorstvem smlouvu, že již nikdy nezahubí celé tvorstvo potopou. Klade však též podmínky: člověk nesmí zabít druhého člověka (zvíře, kt. zabije člověka je též ztiženo trestem) a ačkoli je mu povoleno zabíjet pro obživu zvířata, nesmí požívat jejich krev. Jako znamení smlouvy klade na nebeduhu.

Gn 15,7-20: Bůh slibuje ve smluvním obřadu Abrahámovi a jeho potomstvu zemi Kanán jako domov a dědictví. Jako znamení a stvrzení smlouvy prochází mezi rozpůlenými zvířaty (symbol pro osud smluvní strany, kt. smlouvu nedodrží – bude s ní naloženo jako s rozpolcenými zvířaty) doutnající pec a hořící pochodeň.

2Sam 7,1-17: Bůh se zavazuje (skrze proroka Nátana) Davidovi, který mu chce vystavět chrám, že On sám „vystaví“ dům Davidovi, že totiž Davidova rodinná dynastie bude nad Božím lidem kralovat navěky. Jako podmínku klade věrnost králů Boží vůli. Jestliže ji nebudou naplňovat, nehrozí zrušení smlouvy, ale tresty za hříchy.

Ex 24,1-11: Hospodin uzavírá slavnostní smlouvu se svým národem prostřednictvím Mojžíše. Obsah smlouvy je Zákon, jehož jádro je Desatero. Smlouva (Zákon) je zapsána, předčítána před veškerým lidem a lid odpovídá slibem poslušnosti Zákonu. Jako znamení uzavření smlouvy je postaven kruh z 12 kamenů (12 kmenů Izraele), podána krvavá oběť, na oltář položen sepsaný Zákon, který je pokropen krví obětovaného zvířete a následně je pokropen též shromážděný lid. Následuje smluvní obětní hostina Hospodina a zástupců lidu.

Jer 31,31-34: Hospodin ohlašuje do budoucnosti, že obnoví nevěrností lidu zrušenou smlouvu. Tato nová smlouva bude zapsána do srdcí (sídlo myšlení, rozhodování a lásky, kt. se nemusí zakládat na citech). Zajistí lidem poznání (srdcem) Hospodina a odpuštění hříchů.

NZ: Ježíš hovoří o smlouvě téměř výlučně ve spojitosti se svou prolitou krví, kt. se stane znamením a stvrzením uskutečněné nové smlouvy (Lk 22,19n par; 1Kor 11,25). Zdá se, že jinak klíčový výraz pro vztah Hospodina ke svému lidu („smlouva“) je v Ježíšově kázání nahrazen výrazem Boží království.

Pavel rozvíjí skutečnost smlouvy Boha s národem a lidem ve svých listech Římanům a Galaťanům. Pro Pavla je podstatný význam smlouvy Boha s člověkem smlouva s Abrahamem (Gal 3,16). Smlouva s národem (skrze Mojžíše) porstřednictvím Zákona nemůže prvotní zaslíbení Abrahámovi změnit, sv P. ji tedy chápe jako v Kristu zrušenou (Gal 3,16n.24; Řím 5,20; 10,4). Smlouva s Abrahámem (víra – nyní v Krista) tedy přináší spásu, zatímco sml. s Mojžíšem (Zákon – držený v Krista nevěřícím Židovstvem) spásu zprostředkovat nemůže (Gal 4,23nn). Přesto však se Pavel cítí spojen s „starou“ smlouvou (Zákon), že i uvěřivší křesťany chápe jako „naroubované“ na kořeny této st. sml. (Řím 11,17-21).

Autor listu Židům rozvíjí myšlenku nové smlouvy z proroka Jer (žid 8,8nn; 10,16n) jako naplněnou v Ježíši Kristu (Žid 8,6; 12,24), věčném Veleknězi, a stvrzenou Jeho krví (9,13nn; 10,12nn). Nová smlouva je lepší než stará, kt. je blízká svému konci (7,22; 8,13). Zajišťuje odpuštění hříchů st. smlouvy (9,15).

Joomla templates by a4joomla