Ester

 

ESTER – OZDOBA SVÉHO LIDU

 

Kniha Ester nás uvádí do velkolepého prostředí perského královského města Súsy. Přes určité menší historické nesrovnalosti popisuje celkem věrně dobové prostředí perského panovnického dvora v letech jeho zvláštního rozkvětu začátkem 5. stol. před Kr. Celé vyprávění působí jako podmanivé divadelní drama, odehrávající se před nádhernými a pestrými kulisami. Tím více na tomto pozadí vynikají morální profily jednotlivých jednajících postav, které na svém příkladu nesou nadčasové poselství o vítězství dobra a pravdy nad zlem a nespravedlností. Přibližme si knihu v několika kontrastech, které nechávají zvláště vyniknout původní záměr příběhu: poučit, povzbudit a napomenout.

 

BOHATSTVÍ A PÝCHA KRÁLOVSKÉHO PALÁCE OPROTI SKROMNOSTI A SVOBODNÉ POKOŘE HLAVNÍCH HRDINŮ

 

Hned první řádky četby uvádějí do okázalosti, překypujícího bohatství a slávy královského paláce. Již na počátku své vlády uspořádává perský král Xerxes pro všechny významné dvořany své obrovské říše neslýchanou hostinu. Celých 180 dní, tedy půl roku, mají všichni v králově přítomnosti jíst, pít, bavit a veselit se, obdivovat slávu, moc a bohatství panovníka i celého jeho království. „Byly tam samé závěsy z bílého plátna a fialového purpuru připevněné šňůrami z kmentu a červeného purpuru, které zase byly zavěšeny na stříbrných kruzích upevněných na sloupech z bílého mramoru, samá zlatá a stříbrná lehátka postavená na dlažbě ze vzácných kamenů, bílého mramoru, perleti a mozaik. Na pití číše ze zlata, každá jiná, a hojnost vína, které král rozdával s královskou štědrostí.“ Naproti tomu je krátce popsán i život dvou prostých a tíží životního utrpení poznamenaných lidí, židovského vysídlence Mardochea a jeho osiřelé neteře Ester. „A v pevnosti v Súsách žil Žid jménem Mardocheus … z Benjaminova kmene, který byl vysídlen z Jeruzaléma mezi zajatci, jež zároveň s judským králem Jechoniášem odvlekl babylonský král Nabuchodonosor, a který tehdy byl pěstounem jisté Hadasy, neboli Ester, dcery svého bratra, protože ona neměla otce ani matku.“ Jejich těžký a bolestný život ostře kontrastuje s bezstarostným a blahobytným životem na královském dvoře. Cizinec a k tomu ještě zajatec byl ve starověku odkázán na blahosklonnost místních lidí a úřadů, sám o sobě měl minimální právní zastoupení, jeho postavení se dalo od domácích bezohledně a beztrestně zneužívat. Podobně, ne-li ještě hůře, na tom byl sirotek. A právě tento nebetyčný rozdíl v pozemském postavení se stává situací, ve které milostivě a mocně působí Bůh, který se ujímá sirotků a nenechá beztrestně zneužívat cizince. Nejenom, že těmto ubožákům pomáhá, ale dokonce je nechává vítězit ve spravedlivém boji nad nesrovnatelnou přesilou bohatství, moci a násilí.

 

XERXES (Asuerus) A ESTER

 

Xerxes, aramejsky Achašveroš, byl významným panovníkem expandující Perské říše v letech 486-465 př.Kr. Pro nás je především známá jeho pokořující porážka od antických Řeků při invazi s cílem podrobit si řecké městské státy. Jakousi povinnost pokořit Řeky zdědil po svém otci Dareiovi, který rovněž ve svém tažení proti Řecku o deset let dříve, neuspěl. Tato historicky významná událost však v biblickém vyprávění nehraje žádnou roli. Naopak zápletku biblického vyprávění historicky potvrdit nemůžeme a je dokonce v určitých skutečnostech nepravděpodobná. O Xerxovi víme, že jeho manželka se jmenovala Amestris. O královně Vašti ani o Ester se žádné historické prameny nezmiňují. Podobně je tomu s vyhlášením ediktu na vyhlazení všech Židů v perské diaspoře. Perští králové nikdy neprosazovali politiku hrubého a bezohledného násilí vůči podrobeným národům, spíše se snažili zachovat, jak jen to pro ovládané země šlo, jejich identitu kulturní i náboženskou. Že by tedy perský král povolil genocidu na svých poddaných, včetně žen a dětí, je víceméně vyloučeno. Nechme však přísnou historii a ponořme se do dramatu biblického příběhu o královně Ester. Celé vyprávění je koncipováno v kontrastech, jak již bylo výše zdůrazněno, aby na jejich pozadí vyniklo neočekávané vítězství slabšího nad silnějším. Vítězství, které je neseno vírou v Boha, jenž bojuje za slabé a pronásledované. Nechme na sebe nyní působit kontrast perského velkokrále a bezvýznamné židovské osiřelé dívky. Xerxes zde nehraje roli ani příliš zápornou, ani příliš kladnou. Spíše se zdá, že svatopisci šlo o zdůraznění rozsáhlého úřednického aparátu dvora, v němž se i samotný král stává bezmocnou figurkou na šachovnici mocichtivosti, hamižnosti a nespravedlnosti celého zástupu rádců, místodržících a úředníků, jimž může často špatně informovaný, či dokonce obelhaný král těžko vzdorovat. Je to jistě úmyslná ironie, která se též v této míře dá těžko historicky prokázat (Xerxes byl bezesporu schopným, silným a úspěšným panovníkem). Bible prostřednictvím této ironie kritizuje přílišnou moc, bohatství a potažmo pýchu starověkých monarchií. Ester naproti tomu potvrzuje starou biblickou pravdu „Hospodin povyšuje ponížené“. Je to nevinná mladá dívka, která v životě ztratila téměř vše: rodiče, domov, majetek. Jedno jí ale zůstalo: její víra, její zakotvení v Bohu. A to ji činí velikou a silnou, větší a silnější než je sám král. Tato mladičká dívka se nenechá poznamenat prudkým společenským vzestupem, který by jistě pokřivil páteř většině lidí, zůstává vnitřně i uprostřed královské moci a bohatství, tou upřímnou, prostou a poctivou dívkou, jakou ji znal a vychovával její ušlechtilý strýc Mardochej. Tato mladičká křehká dívka, která se stala ze dne na den nejmocnější a nejbohatší ženou obrovského impéria, se obětavě zasazuje za svůj lid, s vysokým rizikem, že sama bude zahubena a ohroženým Židům stejně nepomůže. Můžeme předpokládat, že skrze tuto těžkou zkoušku, vyzrává v dospělý, ušlechtilý a pevný charakter.

 

MARDOCHEJ A AMAN

 

Druhý významný osobnostní kontrast je líčen na postavách královského vezíra Amana a židovského vysídlence Mardocheje. Aman je kariérista, opájí se svým vzestupem na královském dvoře, následně tvrdě vyžaduje až posvátnou úctu od poddaných. Získává od krále privilegium, že podřízení se mu musí klanět, když projíždí kolem nich. Mardochej je člověkem zásadovým, ušlechtilým, vnitřně svobodným. Právě jeho vnitřní odvážná svoboda je tou vlastností, která je ve vyprávění podtržena. Je židovským vyhnancem, který ztratil v krutosti nedávných událostí rodinu, domov, majetek. Byl jako otrok odveden do daleké cizí země. Ale vnitřní svobodu si uchoval i v těchto hrozných poníženích. Nikdy není a nebude ochoten poklekat před jiným člověkem, vlastně před ničím, co není samotný Bůh, jeho jediný Pán. A právě tato hrdost vnitřně svobodného člověka tolik rozčiluje Amana, snad právě proto, že on sám je vnitřním otrokem touhy po moci, majetku, společenské prestiži. Je jednoznačné, že mezi těmito dvěma osobami se odehrává celý nesmlouvavý zápas dobra se zlem, který nemůže skončit kompromisem. Vítězství, z lidského hlediska předem poraženého Mardocheje, je jasným projevem, že hlavní silou v utváření lidských dějin není paradoxně člověk, ale Bůh, který se člověku, zaměřeného převážně na povrch věcí a událostí, tak často jeví jako mlčící, nekonající.

 

Toto Boží vítězství nad silami zla a hříchu se stává hlavní výpovědí knihy Ester. Která strana, jaké postoje a hodnoty stojí v lidském světě na závěrečné vítězné straně Božího triumfu, je jasně popsáno. Jsou to upřímnost, poctivost, nevinnost (Ester); vnitřní svoboda, zásadovost, ušlechtilost (Mardochej). To nejvýznamnější u obou těchto postav je však plná důvěra v Boží moc a milosrdenství.

 

SVÁTKY PÚRÍM

 

Mardochej, který pro svou opovážlivost má být pověšen na vysoké, z dálky viditelné šibenici, a Židé, kteří v bezmezném vzteku uraženého Amana, mají být pobiti v celé říši v jediném dni, jsou nakonec zachráněni. Příběh se však odehrává v kruté a tvrdé době, a tak tímto ještě nekončí. Aman sám je pověšen na pro Mardocheje připravené šibenici, jeho rodina je pobita, jeho majetek a dům přechází na Ester nebo je vypleněn. Jeho vysoký úřad je svěřen Mardochejovi. Ten se pak s Ester zasazuje o spravedlivé potrestání těch, kteří se chystali pobíjet Židy a plenit jejich majetky po celé říši. Aman losoval, který den měli být pobiti všichni Židé. Los (hebrejsky „púr“) padl na 13. Adar (poslední měsíc židovského kalendáře), což je cirka první až druhý týden našeho března. Stejný den je povoleno novým ediktem vyhlazení všech nepřátel Židů. Má s nimi být naloženo stejně, jak se chystali naložit se Židy, tedy vybití celých rodin a vyplenění jejich majetků. To má proběhnout den následující – 14. adaru. Samozřejmě pro celistvé, zvláště křesťanské poselství bible, věc neslýchaně krutá. Zdá se však v kontextu celého vyprávění, že tímto vyvrcholením příběhu není živena pomstychtivost, ani vytvářen návod, jak se má nakládat s nepřítelem. Jedná se především o vyjádření určité hlubší pravdy prostřednictvím konkrétní, zde smyšlené, události. Nepřátelé Božího lidu jsou i nepřáteli samotného Boha. Kdo bojuje proti Bohu je již předem odsouzen k nutné smrti. Bez Boha není život, odloučení od něho znamená smrt. Nicméně 14. Adar se v židovství dodnes každoročně slaví jako připomenutí vítězství nad nepřáteli a jejich záhuby. Svátek se jmenuje „púrím“ a je nesen podobným veselím jako náš masopust. Lidé se převléknou do masek, zpívají, tancují, jedí, pijí a vzájemně se obdarovávají zvláštním svátečním pečivem a sladkostmi. Převlékání do masek zde má hlubší náboženský význam: v kanonické verzi židovské bible se v knize Ester nikde nevyskytuje Boží jméno. Každému čtenáři je však jasné, že za vším děním stojí Bůh a jeho prozřetelnost neklamně působí. Jeho přítomnost v ději je však zastřena, zamaskována, jakoby jednaly jen lidské postavy. To, že celý děj řídí Bůh je jasně poznat jen z výsledků situací. Je přeci nelogické, aby slabší zvítězil nad mnohonásobně silnějším. Toto vítězství je tedy výmluvným důkazem, že zde skrytě působí někdo ještě silnější než mocný nepřítel. Nicméně bez ochotné lidské spolupráce s Boží milostí by vítězství nenastalo. Svátek púrím tedy svými lidovými zvyky oslavuje radost z Boží prozřetelnosti, která je v dějinách jednotlivce i celého společenství jednoznačně přítomná a nakonec pro celistvé dějiny rozhodující.

 

 

 

Joomla templates by a4joomla