Mudrc

Starozákonní mudrc – snoubenec paní Moudrosti

Kniha Moudrosti je nejmladším spisem Starého Zákona. Byla sepsána kolem roku 80 před Kristem v řeckém jazyku, patrně mimo Palestinu, v egyptské Alexandrii. Svými myšlenkami se prolíná s helenistickou řeckou filosofií. Hlavní postavou je v ní mudrc, nový typ duchovní osobnosti, který hledá svůj životní ideál v nabytí moudrosti. Vzorem je mu král Šalomoun, do jehož postavy se stylizuje a pod jehož jménem sepisuje svou duchovní zkušenost. Moudrost je v této souvislosti nutným předpokladem, jež umožňuje vládnout, přebírat vysokou zodpovědnost, být příkladem pro společnost. Mudrc, který tuto výsostnou ctnost získal, je předurčen k převzetí velikých společenských úkolů, stává se zářícím příkladem pro široké okolí. Získání moudrosti, výchova v jejím duchu, však není popisováno nějakými suchými abstraktními poučkami, ale je vloženo do alegorického obrazu zasnoubení. Moudrost zde vystupuje personifikována jako krásná žena, která se nejdříve učí u nohou Hospodinova nebeského trůnu, poté sestupuje na zem do lidského světa, kde se jako snoubenka uchází o přízeň těch, kteří ji chtějí získat za svou celoživotní partnerku. S nimi pak vstupuje do snoubeneckého důvěrného vztahu, vychovává je, proniká a naplňuje. Mudrc, snoubenec paní Moudrosti, pak v jejím duchovním společenství působí na své okolí podobně, jako samotná Moudrost, stává se s její pomocí vlivným, mocným a bohatým, schopným přebírat významné společenské postavení vedoucí postavy pro ostatní. Moudrost je v tomto smyslu nutná vlastnost králů, bez ní nemůže vysoce postavený člověk správně ovlivňovat a řídit společnost. Řecký ideál „filosofa na trůnu“ se zde prolíná s židovským obrazem mudrce prodchnutého hlubokou bázní před Bohem a z toho plynoucí zbožností. Bázeň Boží a pokorná, ukázněná zbožnost, jsou nutnými předpoklady pro získání pravé moudrosti, neboť podle biblického podání moudrost není v prvé řadě jen určitá ctnost a vlastnost, ale především Boží výsostný dar, o nějž je potřeba prosit a následně za něj pokorně děkovat jako za nezaslouženě nabyté bohatství.

Zosobnění moudrosti jako krásné ženy

Jak již bylo výše řečeno, moudrost vystupuje v naší biblické knize jako osoba krásné ženy, která od věčnosti přebývá u Hospodinova nebeského trůnu, zde se učí, naslouchá Božím slovům, sdílí s ním důvěrné společenství. Nese tak v sobě vlastnosti, které se dají přisoudit samotnému Bohu. Následně od Božího trůnu sestupuje do světa lidí, kde se uchází o přízeň Božích dětí. Kdo si jí pozorně všimne a přijme ji do svého životního příbytku, s tím vytváří hluboké intimní společenství, stává se obrazně jeho celoživotní partnerkou, naplňuje jeho život potěšením, štěstím a bohatstvím. Spojuje člověka s Bohem a zároveň jej vybavuje pro zodpovědné vedoucí společenské postavení krále, učitele, vůdce. Zaposlouchejme se do nadšeného opěvování paní Moudrosti, jak nám je předkládá naše biblická kniha.

Neboť v ní je duch myslící a svatý, jedinečný a přitom mnohotvárný, duch jemný, hbitý, pronikavý, neposkvrněný, spolehlivý, neproměnný, milující dobro, činorodý, nespoutaný, dobročinný, lidumilný, pevný, bezpečný, klidný, všemohoucí, neobzírající, prostupující všechny duchy rozumné, čisté a příjemné. Nad každý pohyb je moudrost pohyblivější, svou ryzostí proniká a prostupuje všecko. Je dechem Boží moci, čirým výronem slávy Všemohoucího; proto nic poskvrněného se do ní nevloudí. Je odleskem věčného světla, nezkaleným zrcadlem Božího působení a obrazem jeho dobrotivosti. Je jediná, ale může všechno, setrvává v sobě samé, a přece vše obnovuje, v každém pokolení vchází do svatých duší a vytváří Boží přátele a proroky. Bůh totiž miluje jen toho, kdo přebývá spolu s moudrostí. Ona je nádhernější než slunce i než jakékoli postavení hvězd. Je-li porovnána se světlem dne, ukáže se, že je převyšuje. Po něm totiž nastupuje noc, kdežto žádné zlo nepřemůže moudrost. Moudrost se mocně šíří od jednoho konce světa na druhý a ušlechtile všechno spravuje.

Touha po moudrosti a její získání

Když je moudrost takto vznešeně a velkolepě nahlížena, přirozeně probouzí touhu ji získat, stát se jejím celoživotním důvěrným společníkem. Veškerá lidská touha je v tomto pohledu koncentrována na získání moudrosti, jež před člověkem září jako nejvznešenější drahokam bohatství a štěstí: Zamiloval jsem si ji a od svého mládí ji vyhledával, zatoužil jsem přivést si ji jako nevěstu a stal jsem se milovníkem její krásy. Slávu urozenosti jí dodává společenství s Bohem; sám Vládce všeho si ji zamiloval. Je zasvěcena do Božího vědění a řídí volbu jeho skutků. Je-li v životě vytouženým pokladem bohatství, v čem spočívá větší bohatství než v moudrosti, která všechno působí? Když je rozumnost při díle, kdo dokáže víc než ona? A miluje-li kdo spravedlnost, jejím dílem jsou ctnosti; ona vyučuje rozvaze a rozumnosti, spravedlnosti a statečnosti, nad které v lidském životě není nic prospěšnějšího. Touží-li někdo též po bohatých zkušenostech, ona ví o věcech dávno minulých a naznačuje budoucí, zná důkazové postupy i řešení hádanek, předvídá znamení a zázraky i výsledky časů a věků.

Rozhodl jsem se tedy přivést si ji a žít s ní, protože vím, že mi bude rádkyní k dobrému a utěšitelkou v starostech a zármutku. …

Moudrost se v těchto obrazech stává zosobněním daru, který není jen pomíjivým bohatstvím obdarovaného, ale je samotnou oblažující osobou, která může naplnit život toho, který se o její přízeň uchází, plným štěstím, potěšením a vnitřním bohatstvím, jež vysoko převyšuje veškeré lidské představy o radosti a naplnění.

 

 

Joomla templates by a4joomla