Job

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 14:37
Written by Super User
Hits: 2371

Job

JOB – TRPÍCÍ SPRAVEDLIVÝ

Biblická kniha Job nese jméno podle hlavní postavy vyprávění, velikého trpitele Joba. Spíše by se měla nazývat básní, neboť vnitřní zápas nespravedlivě trpícího hrdiny je popisován prostřednictvím krásného a bohatého poetického jazyka. Kniha byla patrně inspirována katastrofou národa za babylonské války a následným zajetím v cizí zemi. Vypovídá však o tématu starém jako samo lidstvo, o utrpení a jeho smyslu. Velkolepé básnické ztvárnění dramatického lidského hledání důvodů a smyslu utrpení vyplňuje převážnou část knihy. Její krátký úvod však tvoří rychle se střídající události, které připravují půdu následujícímu utrpení Joba a jeho bolestnému hledání vysvětlení jeho smyslu.

Jobova spravedlnost a zbožnost uprostřed blahobytu

Co je o Jobovi řečeno jako první, jsou slova chvály jeho bezúhonnosti: … byl to muž bezúhonný a přímý, bál se Boha a vystříhal se zlého. Měl sedm synů a tři dcery a vlastnil rozsáhlý majetek. Tisíce ovcí, velbloudů, skotu a oslů, o které se staral celý zástup služebnictva. Být dobrý a obětavě pomáhat druhým, když je člověk bohatý, to nebývá zdaleka pravidlem. Bohatství často zatvrzuje lidské srdce, které se díky jemu může stávat sobeckým a bezohledným. Job je však i uprostřed bohatství a osobního úspěchu nezištný, dobrosrdečný a neustále myslící na druhé. To je vyjádřeno především v epizodě, kde se vypráví, že Jobovi synové pořádali doma pravidelné a časté hodokvasy, tedy bohaté hostiny, při nichž se hojně jedlo i pilo. Otec se těchto bezstarostných a plýtvavých oslav neúčastní, má však starost o své blízké, zdali se uchovali vnitřně čistými, neboť při hodování mohli – snad pod vlivem množství vína – hřešit proti Bohu. A tak starostlivý otec po každém takovém oslavování zve své děti k sobě domů a obětními bohoslužebnými obřady prosí Hospodina o jejich očistu a posvěcení. Job je tedy též hluboce věřící a zbožný. I tato vlastnost bývá u bohatých a úspěšných lidí vzácná. Job si je však vědom své závislosti na Bohu, ve svém bohatství děkuje Hospodinu a blahobyt se pro něj stává paradoxně pramenem větší důvěry, oddanosti a vděčnosti vůči Bohu. Díky těmto vynikajícím vlastnostem dokáže být Job svobodný k tomu, co má. Majetek ho nesvazuje úzkostí z jeho ztráty. Jeho výrok po ztrátě všeho, co měl, to krásně vyjadřuje: Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.

Satan

Náhle jsme přeneseni do světa nebeského, kde se koná jakási duchovní „schůze“, při níž nebeští duchové předstupují před Boha, aby podali zprávy o dění na zemi. Předstupuje i satan, který referuje, že procházel zemí křížem krážem. Hospodin se jej ptá na spravedlivého Joba, jehož zároveň chválí za jeho bezúhonnost a zbožnost. A tehdy začíná ono dramatické obviňování Joba ze zištnosti a sobectví, které nakonec vyvrcholí krutou zkouškou Joba, zdali se osvědčí jako dobrý a zbožný i uprostřed velikého nespravedlivého utrpení. Satana pak charakterizují jeho slova: Cožpak se Job bojí Hospodina bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil … Dílu jeho rukou žehnáš … Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit. Satan zde ještě není líčen jako Boží odpůrce ďábel. Starší starozákonní tradice se varují přiznat jakékoli bytosti autonomii tváří v tvář Bohu. A tak i zlo a jeho strůjcové jsou v přísné podřízenosti Hospodinu. Satan by nic nezmohl, kdyby mu to neumožnil, ba přímo nenařídil samotný Bůh. Teologické a věroučné pravdy zde však ustupují do pozadí, svatopisec chce spíše zdůraznit dramatičnost příběhu a zároveň starou moudrost náboženského života „jako v nebi, tak i na zemi“. Události na zemi jsou v přímé závislosti na duchovním dění světa nadpřirozeného. Z tohoto důvodu není myslitelné, aby se na zemi dělo něco zásadního bez spolupůsobení nebes. A protože Bůh samozřejmě není zlomyslný, je nutné počítat s duchovní bytostí, která má za úkol cíleně vyhledávat chyby, špatné úmysly a hříchy lidí. Je zajímavé, jak je tato bytost ve své činnosti popisována: „šmejdí“ po celé zemi, aby nalezla co nejvíce nesrovnalostí, podezírá vše a každého, i dobré skutky obviňuje ze zištných úmyslů. Job je sice spravedlivý a zbožný, ale jak by nebyl, vždyť to dělá jen kvůli tomu, aby jej Bůh chránil v jeho pozemském blahobytu. Pojmy „soucit“, „shovívavost“, „porozumění“, „pochvala“, satan nezná, pro něho je i sebejasnější dobro podezřelé. Jeho prací je neustálé podezírání a obviňování, shovívavé milosrdenství je mu cizí. Zdá se, že vyprávění nás chce poučit nejen o vlastnostech zlé duchovní bytosti, ale i varovat před podobným jednáním. Jak později vyplyne najevo, též Jobovi přátelé se často nechávají podobným podezíráním spravedlivého Joba strhnout a vytýkat mu domnělé minulé hříchy, za něž nyní trpí. Odstrašivý příklad satana varuje čtenáře před podobným jednáním a smýšlením o druhých. Podezírat, obviňovat, nedůvěřovat ani tehdy, když skutky jsou jednoznačně dobré, to jsou vlastnosti, které do lidské společnosti vnáší satan a které člověka staví do atmosféry moci zla.   

 

Jobova žena a jeho přátelé                                                                                                                                                                  

Po ztrátě veškerého majetku a všech dětí Job vyjadřuje odevzdanost své víry a důvěry v Boha památnými slovy: Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno. Satan však vyjadřuje další podezření a obvinění: Kůži za kůži! Za sebe samého dá člověk všechno, co má. Ale jen vztáhni ruku a dotkni se jeho kostí a jeho masa, hned ti bude do očí zlořečit. V tomto výroku je obsaženo obvinění, že pro člověka je vždy důležitější vlastní osoba i před tou nejmilovanější bytostí, že není schopen obětovat se pro druhého, že nepociťuje bolestně jeho ztrátu. Opět Hospodin svoluje k prověření Jobovy nezištnosti. Job je raněn vředovitým onemocněním, které jej olupuje o vnitřní i vnější klid. Neustálé svědění a zároveň nebezpečí nakažlivosti jej nutí usednout ven do prachu, vzdálen všem lidem, kterým se závažné kožní onemocnění hnusí. Bere do rukou střep, kterým se škrábe, čímž si sice uleví od nesnesitelného svědění, ale zároveň si vředovité rány dál rozdrásává. Jeho trápení je bezvýchodné. Nutí ho k tíživé samotě a nedá mu ani na chvíli spočinout. V této zoufalé situaci k Jobovi přistupuje jeho žena. Měla by být tím nejbližším a nejvěrnějším partnerem a přítelem, místo toho však podrážděně vyjadřuje svou netrpělivost a rozladění nad manželovou odevzdaností. Job se plně odevzdává do Božích rukou i v této bezvýchodné a bolestné situaci, jeho žena však v tom vidí nedostatek aktivity a slabost. Její tvrdá slova to dokládají: Ještě se držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři! Vyjadřuje tím svůj hněv vůči Bohu, který takovýmto způsobem trestá zbožného člověka. V tomto svém postoji je na stejné rovině smýšlení jako satan. Jakoby tím vyjadřovala názor, že jestliže zbožnost nevede k následnému pohodlnému životu, který by měl Bůh svému služebníku zajistit, tak potom raději Boha ze svého života vyloučit. Opět názor, že zbožnost je jedině tehdy prospěšná, když z ní člověk má pozemské výhody. Podobně později smýšlejí i Jobovi přátelé, kteří za ním přicházejí, aby jej potěšili v jeho trápení. Nakonec mu místo útěchy a posily přinášejí jen výčitky a nevoli. Jsou přesvědčeni, že Job musí být obtížen minulými skrytými hříchy, pro něž jej nyní Hospodin trestá. Opět tedy povrchní, zjednodušený, a pro trpícího krutý názor, že každé utrpení je trestem za vlastní hříchy. Odtud pak studený a neosobní obraz Boha jako chladného a bezohledného soudce, namísto milosrdného, i když tajemstvím obestřeného Otce.