Nehemiáš

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 14:46
Written by Super User
Hits: 2467

NEHEMIÁŠ – STAVITEL JERUZALÉMSKÝCH HRADEB

Kniha Nehemiáš, která vypráví o stejnojmenné osobnosti, patří nedílně ke knize Ezdráš, o níž jsme hovořili v minulém čísle. Kněz Ezdráš působí v Jeruzalémě ve stejné době jako Nehemiáš. Je to doba vlády perského velkokrále Artaxerxa (465-423 př.Kr.), jehož obrovská říše ovládá též území Judska. Nehemiáš je jedním z vysídlených Židů za babylonských válek, který udělal na dvoře perského krále v sídelním městě Súsy strmou kariéru. Stal se královým vrchním číšníkem. Tato funkce umožňovala nejen důvěrný přístup k panovníkovi, ale byla zároveň jedním z nejvyšších úřadů na královském dvoře. Vrchní číšník měl na starosti nalévání prvního poháru vína králi při všech oficiálních hostinách či jednáních, byl obyčejně též nejbližším vladařovým rádcem a důvěrníkem, pohyboval se stále v těsné blízkosti krále, přičemž měl též pečovat o jeho zdraví, pohodlí, dobrou náladu a zábavu. V tomto smyslu byl vlastně jedním z nejbližších králových společníků.

Nehemiášův biblický příběh se začíná rozvíjet po rozhovoru s jeho bratrem, který jej informuje o bídné situaci Židů, kteří se před 80 lety vrátili ze zajetí do své vlasti. Malým skupinám navrátivších se vyhnanců se ještě stále nepodařilo vybudovat Jeruzalém, zvláště jeho pobořené opevnění je neustálou hrozbou, že se Jeruzalémští stanou snadnou kořistí okolních dosti nevraživých národů. Zvláště Samařané, Amonité a Arabové zužují nesměle se tvořící národ palestinských Židů, přičemž dělají vše pro to, aby se navrátilcům nepodařilo vybudovat pevnější sociální, kulturní a náboženskou identitu. Nehemiáš se rozhoduje, že požádá krále, aby se mohl též vrátit do Jeruzaléma, pomoci svým židovským bratřím v jejich těžké situaci. Po králově svolení se ihned vydává na cestu a po příchodu do Jeruzaléma začíná s bezprostředními přípravami na rekonstrukci hradeb. Rozdělí jeruzalémské hradby na malé úseky, které přidělí rozvětveným rodinám nebo jakýmsi starověkým cechům a dohlíží na důkladné a přitom rychlé opravy jak zdí opevnění, tak městských bran. Přes neustálý odpor okolních národů, které se snaží lstí, intrikami a vyhrožováním zvrátit rekonstrukční práce, jsou hradby kolem města za rekordních 52 dní zase funkční a jejich brány osazeny pevnými vraty. Následuje radostná oslava posvěcení nových hradeb s navazující oslavou svátků stánků se slavnostním předčítáním Mojžíšova zákona. Nehemiáš ještě nařizuje hustší zalidnění Jeruzaléma rodinami žijícími v jeho okolí, dohlíží na pečlivější dodržování svěcení soboty a prosazuje důsledné odvádění desátků pro údržbu chrámu a jeho liturgii. Tolik v krátkosti děj knihy, nyní se ale zaměřme na některé zajímavé a inspirativní momenty vyprávění.

Nehemiáš – „Hospodin utěšuje“

Samotné Nehemiášovo jméno zvěstuje duchovní náplň výpovědi knihy. Hebrejské „Nehemiáš“ znamená „Bůh utěšuje“, a opravdu nositel tohoto jména dělá jeho náplni čest. Předně je potřeba zmínit, že v židovské pobiblické literatuře je Nehemiáš ztotožňován se Zorobábelem, přičemž Nehemiáš je vlastně jeho pozdější přezdívka, která jeho postavu a dílo pro Boží lid charakterizuje. „Zorobábel“ znamená „narozený v Babylónu“ a podle tohoto pojetí se Nehemiáš narodil a vyrůstal v Babylónii – a co je důležitější – pocházel z Davidovského královského rodu. Tím by se též vysvětlila veliká autorita Nehemiáše mezi svým lidem a jeho do určité míry mesiášské poslání (zajištění bezpečí pro Jeruzalém), o němž ostatně hovoří prorok Ageus: „Toho dne – výrok Hospodina zástupů – tě, … můj služebníku Zorobabeli, vezmu … a učiním z tebe jakoby pečetní prsten. Vždyť tebe jsem si vyvolil.“ Tato teorie se dá samozřejmě těžko potvrdit, ale má v sobě důležitou duchovní náplň. Nehemiáš, ačkoli se nemůže stát v podrobené zemi králem, stává se v ní útěchou pro těžce zkoušený lid, pro nějž je mesiášským pastýřem, který zajišťuje svému stádci bezpečí, chrání je i s nasazením vlastního života a zůstává mu i v nepříznivých dobách obětavě věrný. V této souvislosti nás též mohou napadnout slova proroka Izaiáše, která jsou adresována zdecimovaným skupinkám Božího lidu, jenž se vrací ze zajetí do Svaté země: „Těšte, těšte můj lid,“ říká váš Bůh, „promlouvejte k srdci Jeruzaléma a volejte k němu, že jeho služba je dovršena, že jeho provinění je odčiněno, …“ Nehemiáš svou autoritou a dílem zajišťuje lidu nejen ochranu před nepřítelem, ale též se za lid úpěnlivě modlí, dbá na pečlivé dodržování soboty a sám v tom jde ostatním příkladem, organizuje sváteční bohoslužby a oslavy, které lid znovu připoutávají k jejich Bohu. V tom ve všem je velikým zvěstovatelem Boží útěchy pro svůj lid.

Nehemiáš – abrahámovská postava víry

Dalším biblickým pohledem na Nehemiáše je jeho „abrahámovské“ poslání. Podobně jako praotec víry, i Nehemiáš opouští své rodiště, kde mu v žádném případě nebylo zle. Jako královský vrchní číšník byl bezesporu velice zámožný a vlivný. Opouští však všechno bohatství, vliv a moc na perském dvoře, aby se vydal za Božím povoláním sloužit politicky bezvýznamnému a chudému lidu v polovypleněné zemi. Podobá se Abrahámovi též v jeho duchovním otcovství. Abrahám měl sice na sklonku života syna, ale neméně důležité je jeho poslání stát se otcem a požehnáním pro mnohé národy pro svou oddanou víru v Boha všech národů. Nehemiáš nemá patrně žádné děti, ale svou věrnou, pevnou a zároveň dobrotivou autoritou, se stává duchovním otcem tisíců lidí svého národa. V neposlední řadě Nehemiáš podobně jako Abrahám překonává silou své víry a obětavosti téměř nezdolné překážky, které jemu a jeho lidu staví do cesty lidská závist, zneužívání moci a nepřejícnost. Samařané, v čele se svým místodržitelem Sanballatem, Nehemiáše i lid zastrašují, vyhrožují otevřeným konfliktem, snaží se zlomit jejich iniciativu opevnit město. Nehemiáš se však nejen nedá zlomit či odradit, ale dokonce přes tyto překážky vynakládá ještě více energie a nadšení pro dokončení díla. Dělníci na hradbách jsou rozděleni na dvě skupiny – první opravuje přes den hradby se zbraní u svého boku, druhá, ozbrojená, hlídá rozestavěné zdi i město samé v noci. I přes veliké problémy a překážky, je veliké dílo dokončeno za 52 dní, což potvrzuje Nehemiášova nezdolného ducha a jeho vědomí poslání od Boha.

Výstavba hradeb – předobraz „Nového Jeruzaléma“

Zajímavá souvislost se nám též otevírá ve slavných biblických vizích proroka Ezechiela ve Starém, a apoštola Jana v Novém Zákoně. Tyto vize kromě jiného popisují „Nový Jeruzalém“, jako symbol pro Boží přebývání mezi svým lidem, tedy obraz pro Boží království. Ezechiel hovoří o branách „Nového Jeruzaléma“, které se budou jmenovat podle jmen izraelských kmenů a jež budou zajišťovat bezpečí lidu žijícího ve městě, které bude zváno „Hospodin je zde“. Brány Jeruzaléma za Nehemiášovy rekonstrukce byly jistě též tímto symbolickým chápáním nahlíženy. Zajišťují svobodné „vcházení a vycházení“ Božího lidu, žijícího v bezpečí města, které je trůnem a obydlím Hospodina. Poslední kniha Bible – Zjevení sv. Jana – se rozepisuje o hradbách Nového Jeruzaléma obšírněji: „… ukázal mi (anděl) svaté město Jeruzalém, který sestupoval z nebe od Boha, … Září jako převzácný drahokam, jako křišťálově průzračný jaspis. Má velmi vysoké hradby s dvanácti branami … Hradby města spočívají na dvanácti základech, z nichž každý nese jméno jednoho ze dvanácti Beránkových apoštolů. … Ty hradby jsou zbudovány z jaspisu a město je z ryzího zlata, jakoby z velmi čirého křišťálu. Základy jeho hradeb jsou vyzdobeny drahokamy všeho druhu. … A těch dvanáct bran je dvanáct perel, každá brána je vytvořena z jedné perly; a náměstí toho města je z ryzího zlata průzračného jako křišťál. … jeho chrámem je Pán Bůh Všemohoucí, a také Beránek. … Jeho brány zůstanou ve dne otevřené – neboť noc nebude – a budou mu přinášeny poklady a skvělost národů. Nic poskvrněného tam nepronikne, ani ti, kdo páchají ohavnosti a zlo, ale jenom ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ Symbolika hradeb, která je modernímu člověku již trochu vzdálená, je zde velice výmluvně zdůrazněna. To, co pro člověka znamená bezpečí, mír, svobodný pohyb, to starověký člověk viděl v symbolu pevných, nedobytných hradeb s jejich výstavnými branami, které střežily, aby se do města nedostal žádný nepřítel. A tak je Nehemiášovo dílo významným předobrazem těchto velkolepých vizí Nebeského Jeruzaléma, který je zase pro křesťana symbolem Božího království, o němž tak krásně vypráví Ježíš.