Tobiáš
- Details
- Category: Sample Data-Articles
- Published on Wednesday, 01 April 2015 16:18
- Written by Super User
- Hits: 3829
Tobijáš – poutník za vlastním životním povoláním
Kniha Tobijáš vznikala pravděpodobně kolem roku 200 př.Kr., a ačkoli se nám dochovaly donedávna pouze řecké texty z této biblické knihy, byla původně pravděpodobně psána aramejsky. O aramejském dřívějším znění svědčí nedávné qumránské nálezy z Judské pouště. Kniha pro svůj pozdní vznik nebyla přijata do kánonu židovské bible, což později též opakovali protestanté, nicméně v katolickém pojetí tato kniha do biblického poselství patří; především pro svůj etický rozměr týkající se hlavně rodinného života. Kniha vypráví o zbožném Židu Tóbitovi, který musí žít v cizí zemi. Přesto, že je vzdálen svému domovu, a přesto, že mu to nepřináší žádný pozemský užitek, zůstává i v cizině věrný morálním a rituálním zásadám, které mu předkládá jeho víra. Sám o sobě svědčí v úvodu knihy: … často jsem dával almužny svým pokrevním bratřím, svůj chléb jsem dával hladovějícím a svůj oděv těm, kteří byli nazí; a když jsem viděl mrtvoly svých krajanů pohozené za hradbami Ninive, pohřbíval jsem je. A právě pohřbívání odsouzenců, kteří byli králem i posmrtně potrestáni odepřením řádného pohřbu, se stalo pro Tóbita důvodem k pronásledování. Je mu zabaven majetek, musí uprchnout před popravou. Když král zemře, může se vrátit domů, nicméně zde jej čeká další tragédie. Po sváteční hostině odpočívá ve venkovním dvoře pod zdí, v níž mají hnízdo vrabci. Jejich trus napadá do Tóbitových očí a jeho následkem Tóbit oslepne. Jakoby se zde tak trochu opakoval osud nešťastného Jóba a zároveň se potvrzovalo staré lidové rčení: Pro dobrotu na žebrotu. Všechno toto zlé a těžké má však své důležité místo v prozřetelnosti Boha, jemuž Tóbit slouží. Na pozadí nespravedlivého utrpení dobrého a zbožného člověka, se začíná odvíjet poetický příběh pouti syna Tobijáše, který je doprovázen samotným andělem Rafaelem. Když se za nějakou dobu vrací domů, přivádí si s sebou nejen dobrou manželku osvobozenou od démona, ale též veliký majetek, zajišťující mu dlouhodobé slušné živobytí a štěstí opětného shledání s rodiči je korunováno uzdravením otce, který může opět spatřit své drahé na vlastní oči.
Jaká je však výpověď celé knihy? Kde je těžiště její nadčasovosti? Vše se odvíjí kolem putování, jež je provázeno mnohými nebezpečími a těžkostmi. Může být chápáno i obrazně jako cesta životem, jež je též plná úskalí a překážek. Tobijáš však obstojí. Především díky věrnému společníku – andělu Rafaelovi. V neposlední řadě však též díky své věrnosti, vytrvalosti a ušlechtilosti. A tak po překonání všech nebezpečí dorazí zpět domů vybaven po všech stránkách k tomu, aby se stal samostatným, založil svou vlastní rodinu, a převzal zodpovědnost nejen sám za sebe, ale též za druhé – za stárnoucí rodiče, za rodinný majetek, za svou vznikající rodinu vlastní. Cesta, i v jejím symbolickém významu, rodina jako pozemský domov člověka, uzdravení jako výsledek věrné služby Bohu a majetek jako projev Božího požehnání, to jsou patrně hlavní témata, jež jsou prostřednictvím malebného příběhu charakterizována ve svém nadčasovém významu pro každého člověka.
Život jako cesta
Tobijáš odchází ze svého domova jako ještě nezralé dítě závislé na rodičovské péči. Vrací se však jako dospělý muž zakládající svou vlastní rodinu, se získaným majetkem, který mu umožní vybudovat nový domov pro jeho děti, vrací se jako ten, který je schopen se též postarat o své stárnoucí rodiče, jimž přináší útěchu, odpočinek a uzdravení. Jak tato proměna proběhla? Skrze překonávání překážek, jež s sebou cesta přinesla. Tobijáš roste, zraje a sílí právě díky těmto překážkám. Osvědčuje se jako vytrvalý, trpělivý, cílevědomý a věrný. Nicméně bez Boží pomoci by to jistě nezvládl. Anděl, který jej provází jako přátelský společník, se mu stává rádcem, pomocníkem, ano i zachráncem. Celý příběh vybízí čtenáře, aby svým životem putoval podobným způsobem. Aby zůstával věrný svým dobrým zásadám, aby byl vytrvalý, trpělivý a cílevědomý, aby hledal dobré přátele, kteří mu poradí a pomohou zvládat náročnou pouť životem. Aby se nevyhýbal nebezpečím (samozřejmě ani je nevyhledával), ale bral je jako výzvu, jejíž překonání s Boží pomocí je často právě to, čeho má být dosaženo, co život rozvíjí, obohacuje, činí opravdu šťastným.
Rodina jako pozemský domov člověka
V určitém smyslu bychom mohli říci, že kniha Tobijáš je vyprávěním o rodině. Tóbit, příkladná otcovská autorita, rozšiřuje svou otcovskou dobrotu na široké okolí, jeho manželka a Tobijášova matka denně vyhlíží s láskou a starostlivostí svého syna, kdy se zase vrátí domů, Tobijáš putuje ke svým blízkým příbuzným, kteří jej zahrnují péčí jako vlastního syna, sám pak hledá svou životní partnerku, která se má stát jeho novým domovem a matkou jeho vlastních dětí. Vše je provázeno etickými pravidly, které umožňují šťastný rodinný život, pokojné prožívání domova. Nalézáme zde rodičovský příklad, jak má vypadat otec a matka rodiny, jsou zde zároveň rodičovská napomenutí jako jakýsi odkaz moudrosti nabyté mnohými zkušenostmi, které ještě nezralému dítěti chybí. Až zemřu, říká Tóbit svému synu Tobijášovi, vyprav mi slušný pohřeb. Cti matku a po všechny dny svého života ji neopouštěj. … Po všechny dny buď, dítě, věrný Pánu. … Po všechny dny svého života konej dobré skutky a nechoď po cestách nepravosti. … Ze svého majetku dávej almužnu. Nikdy neodvracej tvář od chudého a Bůh neodvrátí od tebe tvář svou. … Vyvaruj se, dítě, jakékoli nemravnosti. … …neopovažuj se pohrdat svými bratřími, syny a dcerami svého lidu… Protože pýcha přivádí zkázu a velký neklid; zahálka přivádí chudobu a nedostatek, neboť zahálka je matkou hladu. Těm, kdo pracují, nezadržuj mzdu do příštího dne, ale vyplať ji ihned. … Buď, synu, bdělý ve všech svých dílech a dobře vychovaný ve všem svém jednání. Nikomu nedělej to, co bys nerad sám podstupoval. Nepij víno do opilosti a na své cestě neměj za družku nestřídmost. … Raď se s každým, kdo je moudrý, a nezhrdej užitečnou radou. Za všech okolností chval Pána Boha, pros ho, aby řídil tvé cesty a aby tvé stezky a tvé úmysly dovedl zdárně k cíli. Za vším jaksi vnímáme 4. Boží přikázání, jehož respektování vede ke zdárnému a šťastnému pozemskému životu, a jež člověka bezděčně spojuje se samotným Bohem, který se člověku zjevuje jako milující a všemohoucí Otec a zve jej tím do své božské rodiny.
Zdraví a uzdravení jako cíl životní cesty
Člověk je samozřejmě jako živý tvor vázán a závislý na zdraví. Beze zdraví nemůže být život plný a šťastný. V našem vyprávění je dar zdraví pojat jako na jedné straně Boží milost, na straně druhé však též jako výsledek lidské vytrvalé a trpělivé snahy. Nemocnému Tóbitovi je zdraví darováno jeho synem, ale ten získává lék na radu anděla po přemožení nebezpečné dravé ryby a po dlouhém putování. Podobně Sára, budoucí Tobijášova manželka, je uzdravena duchovně osvobozením od démona Asmodea po mnohém strádání, ve kterém se ocitla až na pokraji sebevraždy, modlitbou a důležitou pomocí budoucího manžela, který podává lék získaný na radu anděla. Jádrem a pramenem veškerého zdraví, tohoto nutného předpokladu pro naplněný život, není zdraví a síla těla, ale zdraví a harmonie duchovní. Zdravý je především ten, kdo je věrný Bohu, kdo správně jedná, kdo je pokorný a dobrý. Ačkoli může ztratit své zdraví tělesné, jako v případě osleplého Tóbita, zůstává v něm hluboký pramen zdraví duchovního, které tvoří jádro plného života a je zároveň předpokladem pro opravdové zdraví duševní i tělesné.
Majetek jako průvodní jev dobře vykonané cesty a jako Boží milost
Není to pouze kniha Tobijáš, která hovoří o majetku pozitivně. Převážná většina starozákonního poselství mluví o majetku jako o projevu Božího požehnání. Ve srovnání se Zákonem novým je zde značný rozdíl v tomto pohledu. Ježíš mluví o hmotném majetku převážně skepticky, vyzývá k dobrovolné chudobě, sám vede život chudý a hmotně nezajištěný. Jeho: Spíše projde velbloud uchem jehly, než bohatý vejde do Božího království, je jakýmsi shrnutím jeho pohledu na hmotný majetek. Nicméně je nutné uvážit, že Ježíš mluví hlavně z pozice eschatologického naplnění dějin, kdy tváří v tvář jeho božské přítomnosti mezi lidmi se člověk nemá zatěžovat a rozptylovat péčí o majetek a o pozemské zajištění, ale má se plně soustředit na Boží přítomnost v Ježíšově osobě. Na druhé straně Ježíš hovoří často o bohatství nehmotném jako o důležité rovině dobrého a zbožného života. Být bohatý vírou, důvěrou v Boha, být bohatý dobrými skutky, získat bohatství Božího království, být tak bohatý před Bohem, to všechno jsou důležitá témata Ježíšova kázání. Starý zákon vidí milost Boží do značné míry ještě příliš zemitě, hmatatelně, fyzicky. Proto také bohatství, jako Boží požehnání, vidí především na hmotné úrovni. Tobijáš získává obrovské bohatství, které činí jeho život plnější a bezpečnější, opět díky svému dlouhému životnímu putování, ale též díky radám svého otce, svého přítele anděla a jako dědictví, jež vytvořili jeho předkové. Sám je též důrazně napomínán (viz výše), aby majetek nikdy neshromažďoval jen pro sebe, případně jen pro svou rodinu, ale aby vždy štědře ze svého nadbytku rozdával almužny chudým a potřebným. Majetek se tak stává jakýmsi předivem lásky a solidarity, které rozvíjí sounáležitost a jednotu lidského společenství. Majetek je zde důležitým služebníkem tohoto sjednocení lidí. Majetek tak slouží k něčemu vyššímu, ušlechtilejšímu, nesmí se však sám stát nemilosrdným a bezcitným otrokářem člověka.
A tak nás zdánlivě čistě výpravné líčení jedné cesty do dalekých, neznámých a nebezpečných krajů, povzbuzuje k vlastnímu vydávání se na těžkou, ale plodnou cestu za hledáním Boha, druhých lidí, sebe sama. Hlavní postavy dramatického příběhu již významem svých jmen ztělesňují zvěst knihy: Tobijáš = Hospodin je dobrý, Rafael = Bůh uzdravuje.