Joel

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 16:29
Written by Super User
Hits: 2379

JOEL – ohlašovatel „Dne Hospodinova“

 

Druhý z 12 „malých“ proroků má pro své poslání a prorockou zvěst příznačné jméno. Joel znamená „(jen)Hospodin je Bůh“ a Joelova zvěst důrazně prohlašuje: Jen Hospodin a nikdo jiný je pánem a aktivním určovatelem dějinných událostí. Joelovu konkrétní dobu dokážeme dnes jen těžko časově určit, nicméně se zdá, že prorok pravděpodobně působil někdy kolem bolestných událostí Babylonského exilu. A tak jako každý jiný prorok, i Joel se pohybuje mezi dvěma póly: na jedné straně odhalování a pranýřování nevěrnosti lidu, která má za následek Boží tresty, na straně druhé úžasná zaslíbení naprosté budoucí obnovy. Joelův Boží trest má jeden sjednocující motiv: pustošivou invazi kobylek. Prorok v mnohých obratech svého kázání popisuje i velice detailně ničící sílu tohoto hmyzího škůdce. Není ale úplně jednoznačné, zda má opravdu na mysli katastrofální obrovský vpád mračen hladových kobylek, nebo zda spíš na obrazu zemědělské pohromy, která čas od času postihovala i Izrael, chce charakterizvat spíše ničící nepřátelské armády rozpínajících se nenasytných říší své doby. Možná nemusíme dělat mezi těmito dvěma názory jasnou oddělující hranici a chápat prorokovu řeč i jako obraznou i jako značně konkrétní. Nakonec je to vlastní všem prorockým řečem v Bibli, že se v nich obraznost a konkrétní skutečnost vzájemně prolínají. Joelovo proroctví působí jednotně, zdá se, že bylo psáno v krátkém časovém rozmezí a má svou pevnou logickou strukturu, která je určována dvěma hranicemi: tragickou přítomností i blízkou budoucností jako odpovědí Boží na lidskou nevěrnost a neposlušnost - a nadějným výhledem na budoucnost vzdálenou a zároveň v oddanosti Bohu blízkou – na bohaté sdílení Hospodina s každým člověkem vylitím svého Ducha do srdcí svých věrných a konečným spravedlivým pokořením všech nepřátel dobra.

Invaze kobylek a zemědělská katastrofa jako Boží trest

Působivými obraty a slovy popisuje prorok ničící invazi neporazitelného vojska, které má na jedné straně rysy vpádu kobylek, na straně druhé vlastnosti vpádu nepřátelské vojenské armády. Válečné plenění patřilo vedle přírodních katastrof, dlouhodobého sucha, hladomoru a morových epidemií k projevům Hospodinova hněvu vůči lidu, který porušoval smlouvu s Bohem. Tak můžeme číst v knihách Mojžíšových po slavnostním vyhlášení Hospodinovy smlouvy s Izraelem: „Jestliže však nebudeš Hospodina, svého Boha, poslouchat a nebudeš bedlivě dodržovat všechny jeho příkazy, … dopadnou na tebe všechna tato zlořečení: …bude se tě držet mor, …místo deště dá Hospodin tvé zemi písek a prach, …budeš svými nepřáteli poražen, …tvá mrtvola bude pokrmem všemu nebeskému i pozemskému zvířectvu, … vyseješ na poli mnoho osiva, ale sklidíš málo, neboť to ožerou kobylky, …všechno tvé stromoví a plodiny tvé role napadne hmyz, …“ Hrůzné obrazy zkázy pro národ, který se bude zpronevěřovat smlouvě se svým Bohem. Pro moderního Evropana patrně příliš kruté, avšak pro člověka starověkého, který byl mnohem více konfrontován s různými trápeními, katastrofami a neustálými válkami, to byla stálá, za dveřmi číhající realita. A poněvadž si tehdejší člověk mnohem více uvědomoval svou osudovou svázanost s nadpřirozeným světem, tak právě tato hrozící nebezpečí pro něj byla neklamným znamením Božího hněvu a trestu. Podobně jako v případě „egyptských ran“ je i zde jedním z projevů hněvajícího se Hospodina invaze kobylek ničící zemědělskou úrodu.

Všeobecné vylití Ducha Božího na všechen lid

 Třetí kapitola proroctví patří k těm nejkrásnějším v prorocké biblické literatuře: „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.“ Vize otevřeného nebe s intenzívním sdílením Boha s každým člověkem. Tato nádherná budoucí naděje má však jednu podmínku: „… navraťte se ke mně celým svým srdcem, v postu, s pláčem a žalem. Roztrhněte svá srdce, nejen oděv, navraťte se k Hopodinu, svému Bohu, …“ Není divu, že právě toto místo je citováno v Novém Zákoně v souvislosti s prvními letnicemi. Podle prvotních křesťanů se v plné míře uskutečnilo při prvním nezapomenutelném kázání Duchem obdarovaných apoštolů před shromážděným davem, který, ačkoli dosud rozdělen různými jazyky a domovinami, nalézá jednotící domov ve vznikajícím prvním křesťanském společenství. Roztříštění jednoty lidu pod Babylonskou věží je zde uzdraveno novým sjednocením pod vládou Ducha ukřižovaného a vzkříšeného Krista.

Den Hospodinův s eschatoloickou světovou bitvou v údolí Josafat

Jméno údolí (přel. „Hospodin rozsoudil“) upomíná na chystanou bitvu krále Josafata s Amónovci a Moabity, ve které se Hospodinovýmzásahem nepřátelé Božího lidu zmateně pobíjejí navzájem, aniž by ublížili i jedinému judskému vojákovi. Judejcům už jen zbude sbírat bohatou kořist po vyhrané bitvě, kterou za ně svedl samotný Hospodin. I prorok Joel líčí poslední všeobsáhlou bitvu nepřátelských národů proti vojskům Hospodinovým jako přísný soud nad Bohu se protivícími národy.

Celý tento mohutný a bohatý obraz Boží vlády nad lidskými dějinami může být i inspirací pro nás moderní lidi, kteří jsme si až příliš zvykli na ono pyšné, Boha vylučující smýšlení, že totiž jsme schopni zajistit si životní štěstí a naději sami, bez nadpřirozené pomoci Boží.