Amos

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 16:30
Written by Super User
Hits: 2195

ÁMOS – PROROCKÝ KRITIK SPOLEČENSKÝCH ZLOŘÁDŮ

 

Prorok Amos je považován za nejstaršího „píšícího“ proroka Starého Zákona. Jeho působení spadá přibližně do poloviny 8. stol. př. Kr. Ačkoli pocházel z jižního Judského království, prorocku služu zaměřuje na severní království Izraelské. Doba, ve které prorok káže, je poměrně dlouhým odobím prosperity za izraelského krále Jeroboáma II. (787-747 př. Kr.). Aramejská říše (Damašek) je v té době oslabena a ohrožována říší Asyrskou, Asyřané zase zatím nesebrali dostatek sil, aby se vydali na agresivní tažení na západ, jak tomu bylo ke konci století (722 př. Kr. vyvracejí Izraelské (Samařské) království, 701 př. Kr. ohrožují Jeruzalém). Díky vojenskému míru se Izraelské království, protínané významnými ochodními cestami, prudce rozvíjí ekonomicky i kulturně. Nicméně prospěch z toho mají pramálo prostí lidé, ale především horní vrstva šlechty, královských úředníků a vlivných obchodníků. A jak tomu často při stoupajícím blahobytu bývá, prohlubují se sociální kontrasty mezi bohatými a chudými. Společenská nespravedlnost a bezohledné vykořisťování chudých a slabých, jsou neblahými průvodními jevy stoupajícího bohatství v zemi.

Boží soud nad pohanskými národy 

Prorok začíná své psané poselství prohlášením rozsudku nad zločiny pohanských národů. Hospodin se ve svém prosazování práva, spravedlnosti a milosrdenství neomezuje jen na svůj národ, ale tajemnými cestami soudí i národy, které jej neznají. Nicméně nesoudí je za jejich nevěru, ale za jejich zločiny proti lidskosti, které každý normálně uvažující člověk musí jako zlé poznávat, ať už je věřící či nevěřící. Prorok tlumočí Boží soud prostřednictvím slavnostních hymnických výroků: „Pro trojí zločin Damašku (Gázy, Týru, Moábu, …), a pro čtverý, toto neodvolám: Protože mlátili Geláda železnými smyky (úplně přestěhovali obyvatelstvo a vydali je v plen; roztínali těhotné ženy, aby rozšířili své území), sešlu na ně oheň a ten pozře jejich paláce …“. Tyto národy, které neznají Hospodinův Zákon, nejsou souzeny pro svoji nevěru, ale pro svou nelidskou krutost, bezohlednost a agresivní ziskuchtivost. Ta se především zračí ve starověkém krutém způsobu vedení dobyvačných válek. I ten člověk, který nezná Hospodina a nevěří v Něj, bude jednou souzen za své skutky na základě svého přirozeného svědomí.

Soud nad Božím lidem

Naproti tomu věřící lidé, kteří dostali od Hospodina mnohem více milostí („Já jsem zničil před nimi jejich nepřátele, … já jsem vás vyvedl z egyptské země, vodil jsem vás 40 let pouští a pak jste obsadili emorejskou zemi. Z vašich synů jsem povolával proroky, z vašich jinochů nazíry.“), budou souzeni nejen za své zlé skutky, které jako zlé poznává každý, ale budou se muset zodpovídat též za darované hlubší poznání v rozlišování mezi dobrem a zlem. Především však budou souzeni za svou neposlušnost a nevěrnost k Bohu, který se jim milostivě dává poznat.

Hlubší poznání hranice mezi dobrem a zlem, lepší vědomí o tom, jak by se měl člověk jako Boží dítě chovat a jaké životní postoje by měl rozvíjet, jej zároveň zavazuje závažnou zodpovědností před ostatním světem. Jeho jednání je, ať už vědomě či nevědomě, svědectvím o působení Božím v životě člověka. Podívejme se, jak je prorok v tomto ohledu velice přísný na věřící, kteří nejsou v tomto smyslu dostatečně příkladní. Ostře kárá každou nespravedlnost, povýšenectví, vykořisťování, podvod. Odsuzuje však též lhostejnost a duchovní lenost. „Baží dostat hlavy nuzáků do prachu země, pokorné zavádějí na scestí, … Rozvalují se na zabavených oděvech … Vydřené pokuty propíjejí ve víně. … toho, kdo trestá v bráně (místo pro starověký soud) nenávidí, pravdomluvný se jim hnusí. Hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň … Říkáte: ´Kdy už pomine novoluní, abychom zas prodávali obilí, v den odpočinku abychom otevřeli sýpku, na míře ubrali, na ceně přidávali a podváděli falešnou váhou´. …“ Tyto sociální nespravedlnosti, které byly často omluvitelné z hlediska nadřazenosti bohatších a mocných nad chudými a bezvýznamnými, jsou podle prorokova kázání hlavním projevem zvrácenosti těch, kteří je provádějí. Je zde tvrdě odsuzováno především to bezpráví, které nemá pro viníka žádné důsledky, protože je vlivnější a urozenější než poškozený ubožák. Ubližovaní nemají šanci nejen prosadit své právo, ale ani nemají možnost se veřejně ozvat, protože by byli okamžitě umlčeni. A právě těchto mlčících a bezmocných utlačovaných se Hospodin prostřednictvím proroka ujímá. Nešetří přitom výhružkami Božího trestu: „Hnusí se mi pýcha Jákobova, jeho paláce mám v nenávisti. V plen vydám město se vším, co je v něm. …“

Prorok Ámos je touto ostrou kritikou společenských nespravedlností prorokem Boží zvláštní lásky k chudým, ubohým, bezmocným, utlačovaným. Zároveň apeluje na mocné, vlivné a bohaté, aby se svou iniciativou více než o vlastní zdůraznění, či jednostranou prosperitu zaměřili na pomoc těmto Božím trpícím oblíbencům. A v této snaze vidí Ámos zároveň nejjasnější projev lidské upřímné zbožnosti. „Ať se valí právo jako vody, spravedlnost jako proudící potok.“