Abdiáš

Category: Sample Data-Articles
Published on Wednesday, 01 April 2015 16:31
Written by Super User
Hits: 3129

ABDIJÁŠ – prorok Boží spravedlnosti

 

Kniha proroka Abdijáše patří k nekratším biblickým knihám, dá-li se vůbec knihou nazvat. Tvoří pouhých 21 veršů a jejím jediným tématem je vyhlášení Božího soudu nad proradným a ziskuchtivým národem. Jedná se o Edóm, národ, který byl velice blízce spřízněn s Izraelem, neboť už jeho původ od bratra dvojčete Jakuba jej předurčoval za nejbližší národ izraelského státu. Edóm ležel na jih od Izraele, většina jeho území se rozprostírala ve skalnaté poušti. Jeho hlavní město Sela pravděpodobně leželo v místech pozdějšího proslulého antického města Petry, metropole Nabatejců. Jen krátce k historii Edómu. Izraelité chápali tento národ jako sobě nejbližší na pozadí praoteckého vyprávění o Jakubovi – Izraeli a jeho bratru Ezauovi – Edomovi. Manželka Izáka Rebeka je neplodná a teprve v pokročilém věku jí Hospodin dopřává radost stát se matkou. Porodí dvojčata – chlapce, kteří se podle vyprávění bible již v jejím těle přou a soutěží. Též při porodu je toto napětí mezi dvojčaty znát. První sice vyjde z těla matky Ezau, ale Jakub se jej výmluvně drží za patu, jakoby jej již při narození chtěl předběhnout, být prvorozeným a tedy privilegovaným. Příběh bratrů pokračuje lstivostí Jakuba, který mocně podporován svou stranící maminkou, postupně svého prostějšího bratra připraví nejen o prvorozenecké výsady, ale získá též na jeho úkor velkolepé otcovské požehnání, které mu zaručuje zvláštní Boží přízeň. Pro svou lstivost a bezohlednost sklidí bratrovu nenávist, Ezau usiluje jej zabít. Utíká před hněvem bratra k příbuzným své matky, kde se šťastně ožení, zplodí 12 synů a získá nemalý majetek, nicméně vše si musí mnohonásobně zasloužit svou velikou pílí. Jeho snaha je zneužívána prohnaným strýcem, který usiluje ze svého synovce bezohledně vyzískat co nejvíce. Jakoby si Bůh nyní převychovával svého lstivého oblíbence, aby se naučil upřímnosti, ohleduplnosti a obětavosti. Když se má na zpáteční cestě domů setkat s bratrem, který mezitím též dosáhl značného jmění a velí početné lovecké družině, má samozřejmě strach a obavy, že jej Ezau odmítne, či přímo napadne, aby se mu pomstil za dřívější příkoří. Noc, která by měla pro něho být posilujícím odpočinkem k zítřejšímu nejistému setkání, se naopak stává nocí probdělou a vyčerpávající. Po celou dobu, kdy by měl spát, bojuje s tajemným protivníkem, který se nakonec ukazuje jako Hospodinův anděl, či přímo jako Hospodin sám. Jakub bojuje s veškerou vervou a nakonec si vymůže Boží požehnání. Ale nejen to, je mu Hospodinem změněno jméno z Jakuba, což znamená „lstivý“, na Izraele, což se překládá „zápasí s Bohem“. Míněn je „zápas“ s Bohem v pozitivním slova smyslu, jako usilovná snaha o pochopení Boha, neustálá a věrná námaha o Jeho požehnání a přízeň. A právě zde začínají dějiny, které předznamenávaly veškerý pozdější vztah těchto dvou národů: Izraele a Edómu. Edóm se stal samostatným starověkým státem, který byl střídavě pod izraelskou či později judskou nadvládou, před rokem 700 př. Kr. se stal asyrskou vazalskou zemí, později připadl pod nadvládu Babylónie a Persie. Kolem roku 300 př. Kr. jej ovládli arabské pouštní kmeny Nabatejců, kteří si zde nedaleko Sely vystavěli své hlavní město Petru. Dodnes celý svět obdivuje velkolepé kamenné portály honosných hrobek nabatejských prominentů, které byly vytesány do kolmých skal, mezi kterými se vlastní sídlo rozkládalo.

Asi příliš zdlouhavý úvod do Abdijášova proroctví, nicméně jeho poselství je úzce spjato právě s dějinami vztahu Izraele a Edómu a pro svou stručnost neposkytuje mnoho látky k delší úvaze. O čem tedy Abdijáš píše? Hovoří o proradnosti Edómu, který se neštítil olupovat, zotročovat a zneužívat judské uprchlíky při babylónské pohromě roku 587 př. Kr. Tehdy Nabukadnesar, král babylónský, postupně dobyl celé Judsko a jako poslední prolomil hradby Jeruzaléma, posvátné město rozbořil a s ním i Hospodinův chrám. Mnozí lidé se před pustošením a rabováním hleděli zachránit zoufalým útěkem za hranice země. Ti, kteří utekli na jih do pouštního území Edómu, však zdaleka nebyli přijati s blahosklonností. Naopak, byli krutě a bezohledně zneužiti, oloupeni, zotročeni či vydáni zpět Babylóňanům. U toho však  zneužití situace neskončilo, ale Edomité se ve své hyenovité ziskuchtivosti nerozpakovali pronikat na zbídačelé území svého krutě zkoušeného souseda a zde loupit a rabovat. Za tyto hrozné hříchy bude podle slov proroka Edóm spravedlivě potrestán. Jak tys činil, tak bude učiněno tobě, cos vykonal, na tvou hlavu padne – to jsou slova Hospodinova soudu pro edómský národ.

Jaké poučení z této knihy plyne? Proroci častěji poukazovali na to, že Jakubova úskočná povaha se promítla do neblahých vlastností Božího lidu, který často v dějinách prokazoval svou nevěrnost, neupřímnost a nevděčnost vůči Hospodinu. Tyto vlastnosti byly častěji spojovány s osobou praotce, který přes své přejmenování Hospodinem na Izraele, neztratil dokonale své lstivé založení. Nyní v době Abdijášově je Izrael za tyto své vlastnosti spravedlivě trestán Hospodinem. Zároveň zde zaznívá nadčasová pravda, že stará bezpráví vůči jakékoli lidské skupině či národu obyčejně nebývají dlouhodobě zapomenuta a jako bumerang se i po dlouhé době vrací na hlavu viníka. Starý hřích lstivosti Jakuba ke svému bratru, se nyní v podobě lstivé odplaty vrací na hlavu potomků Jakuba od pravnuků Edóma. Nicméně každá pomsta, především je-li prováděna svévolně a bezohledně, nezůstane opět bez přísné odezvy ať už pozemských dějin, či samotného spravedlivého Hospodina.