Adam a Eva

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:27
Written by Super User
Hits: 1861

Adam a Eva


Adam: 
- kolektivní označení pro lidstvo, lidé; - původně adama = červená (úrodná) půda, na rozdíl od žluté, neúrodné pouště. Pro jednotlivé označení člověk se používá výrazu ben adam (syn Adama).

SZ: Gen 2,20; 3,17.21. Celé vyprávění o stvoření člověka prozrazuje, že Adam je zde míněn obecně jako lidé. Je vytvořen ze země, Bůh mu však na rozdíl od ostatních tvorů vdechuje do nozder dech života. Člověk je tímto pouze tvorem, který sám ze sebe je pouze hlínou, Božím obdarováním však v sobě nese samotný Božský princip, podobnost s ním (srov. Žl 104, 29.30). Člověk si tuto výlučnost uvědomuje při svém vymezení v celém stvoření: Bůh k němu přivádí všechny živočichy, aby je pojmenoval (zaujmul k nim postavení), žádný však neuspokojí jeho touhu uvědomit si smysl svého pozemského života. Teprve stořením Evy člověk nalézá sobě rovného, jeho touha je naplněna. Člověk je tedy vpravdě člověkem teprve ve společenství, ve vzájemnosti, svým způsobem v Bohem chtěné mezilidské závislosti. Problém zla a hříchu nechce podat historickou zprávu, ale spíš náboženskou výpověď o podstatě těchto skutečností. Zlo je už ve stvoření přítomno, strom poznání dobra a zla je skutečností setkání člověka se zlem, před kterým jej chce Bůh svým zákazem chránit. Člověk podlehne pokušení (had) své nejslabší stránky: podezřívat Boha, že svými zákazy jej chce omezovat, ubírat mu na životě. Nakonec chce být jako Bůh. Není zde však řešen vztah prvotního hříchu k hříchu dědičnému, což je až křesťanské učení. Ani rabíni v Ježíšově době ještě nedokázali jednoznačně odpovědět na otázku dědičného zatížení celého lidstva hříchem.

NZ: Kromě jednoduché teologie Lukášovy, kde je Adam jmenován jako ten, který pochází od Boha (Lk 3,38; Sk 17,28) a tím pádem jako první Ježíšův (Ježíš též pochází od Boha) předchůdce (Lukáš tím chce zdůraznit univerzálnost spásy), rozvíjí sv. Pavel kolem Adama hlubokou typologickou teologii. Na dvou místech ve svých listech popisuje Adama jako prototyp a zároveň antityp Krista: Řím 5,12-21; 1Kor 15,20-22.45-49. Řím 5,12: možnost lidské vzpoury proti Bohu byla do světa uvedena Adamem. Této možnosti se nikdo nemůže vyhnout, každý ji podléhá. Stává se tedy nutností pro celé lidstvo. Následek je Boží trest: smrt. V pozdější době je hřích plně rozpoznatelný jen skrze Zákon (Adam jako typus hřešícího čl. – též jasně věděl, co nemá udělat). Zmrtvýchvstalý Kristus se stává novým typem pro lidstvo podobným všezahrnujícím způsobem, jako předtím Ježíšův antitypos Adam: ve víře a důvěře v Kristovo zmrtvýchvstání, skrze toto též Boží odpuštění a ospravedlnění člověka, jsou všichni pozváni k věčné životní radosti s Bohem. Od této nabídky může člověka odloučit jen onen starý hřích: nedůvěra k Bohu. V 1Kor píše Pavel pohanům, pro něž znamená spása plné uskutečnění již od počátku přítomné pravdy, prvního člověka, jako praobrazu pro člověka vůbec. Pavel klade tento pravzor lidí do osoby Krista, přičemž pohanům těžko přijatelné vzkříšení těla charakterizuje jako nové stvoření, jež si člověk ani nemůže představit, ani pochopit.

1Tim 2,13-15: svatopisec zde pro ospravedlnění mužské bezpodmínečné autority nad ženou používá obraz stvoření Adama a Evy jakožto muže a ženy. Adam byl stvořen první, z čehož podle rabínského chápání vyplývá jeho nadřazenost nad ženou, žena byla svedena (podle rabínů pohlavně) satanem, Adam sveden nebyl. Tedy žena je zodpovědna za všeovládající hřích, musí se tedy nechat nyní mužem vést, jestliže chce dosáhnout spásy.