Kain a Abel

 Kain a Abel


Nárůst a následky hříchu jsou patrny hned u prvních potomků. Kain, prvorozený Adama a Evy, zabíjí svého vlastního bratra Abela.

Kain: Gn 4,1-24: hebr. ‚kajin‘ snad znamená ‚kovář‘ (etymologie nejistá), bible vysvětluje jako ‚získaný‘ (‚kaniti‘) od Hospodina. Kainova oběť Hospodinu není, na rozdíl od Abelovy, Bohem přijata. Kain žárlí na svého bratra a zabije ho. Původně se pravděpodobně tímto vyprávěním vyjadřuje konflikt mezi dvěma způsoby života a práce: pastevectví a zemědělství, přičemž zemědělství je Bohem odsouzeno (nepřijatá oběť) asi pro svou provázanost s pohanskými kulty plodnosti. Kain nepřijímá v pokorné poslušnosti toto těžko pochopitelné Boží jednání, propadá hříchu (hřích po něm dychtí, čeká u jeho dveří – starověká představa o bezpečí před hříchem, zlem uvnitř domu, stanu, venku však nebezpečná oblast nechráněnosti před zlem). Pastevectví je naproti tomu vyzdviženo, za čímž může stát starohebrejské přesvědčení o Božím zalíbení v tomto způsobu života (pratcové vyvoleného národa jsou povoláni jako kočovní pastevci). Pozdější židovská tradice příběh stále výrazněji vykládala eticky: Kain jednal špatně, proto jeho oběť nebyla přijmuta. Podobně vykládá důvod Kainova zavržení NZ: Mt 23,35; Jud 11; 1Jan 3,12. Žid 11,4 vidí důvod Kainova zavržení v jeho nevíře. Kain je Bohem za svůj čin potrestán, ne však smrtí, ale vyhnanstvím: musí bydlet v zemi Nod, což znamená na útěku. Zde musí jako nomád žít stále na cestě v nehostinné stepi. Před zabitím na základě krevní msty (krev zabitého může být usmířena pouze krví vraha) jej chrání znamení, které mu Bůh viditelně dává. Jedná se snad o jakýsi druh tetování, které se u nomádských beduínů vyskytuje častěji. Snad se za tím též skrývá náboženské osvětlení počátků Izraelitům nepřátelského kočovného kmene Kénijců, jejichž rodokmen je vyjmenován v Gn 4,17-24. Bůh chce svou ochranou před krevní mstou přerušit řetězec násilí a hříchu, v Lámechově vzpurné řeči je však obsažena všechna zrůdnost lidské pýchy a svévole (Gn 4,23n).

Abel: hebr. výraz znamená vánek, pomíjivost, možná však souvisí s assyrrským aplu, nbo sumerským ibila, což znamená syn. Jako první člověk přináší Bohu příjemnou zvířecí oběť (ospravedlnění zvířecích obětí izraelského kultu). Abel je zabit ze závisti vlastním bratrem. Stává se svou mučednickou smrtí typem nevinného spravedlivého, trpícího pro svou víru a spravedlnost, a tím též typem samotného Krista. Stejně tak je v četných raněkřesťanských vyobrazeních ztělesněním mučedníka pro víru (srov. 1Jan 3,12; Žid 11,4; Mt 23,35; Lk 11,51; Žid 12,24)

 

 

Joomla templates by a4joomla