Rodokmeny

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:35
Written by Super User
Hits: 2341

Rodokmeny

 

SZ: Ve SZ se často setkáváme s obsáhlými genealogiemi (rodokmeny), jejichž četba nám může připadat nudná a nic neříkající. Jinak však pro starověkého orientálce. Sepisovat rodokmeny však nebyla specialita pouze Semitů, příp. Židů, ale oblíbený způsob důkazu starobylosti a tím významnosti rodin, příp. jednotlivců. Dva rodokmeny, s kterými se setkáváme na prvních stránkách bible, chtějí uměle překlenout most mezi pozdějšími historicky doloženými rodokmeny (od Abrahama do současnosti Izraele) a samotnými počátky lidstva (od Adama po Abr.- Gn 5; 11,10-26). Rodokmen z Gn 10 chce vztáhnout všechny tehdy známé národy a jejich praotce k jednomu člověku, který jediný z Božího milosrdenství přežil potopu – totiž k Noemu. Jeho synové: Sem, Cham a Jafet se stávají praotci Semitů (Sem – Mezopotámie), Chamitů (jih: Egypt, Kuš-Etiopie a Nubie, jižní Arábie) a Jafetitů (převážně západ: Médové, Kimerové, Skytové, Jónové-Řekové,…). Z této zprávy se však nedá usuzovat na historický vznik národů. To dokazuje už jen jednoduchý fakt, že často rasově a jazykově zcela rozdílné národy jsou přisuzovány jednomu praotci. Celá zpráva byla pravděpodobně sepsána až v 6. stol. př. Kr. v babylónském zajetí a snaží se nábožensky vysvětlit společný původ všech národů od jediného praotce (Noe), jenž byl poslušný Bohu. Tímto vysvětlením společného náboženského původu všech národů se obhajuje zároveň universalita židovské víry. Jinak jsou ostatní biblické rodokmeny různého druhu a různé spolehlivosti. Některé jsou značně schematické, mající spíše náboženský, než historický význam /často číselná symbolika/ (1Kron 2,3-35; 8,1-28). Rodokmeny se staly důležitými především po návratu z babylonského zajetí pro průkaznost přináležitosti k vyvolenému národu, především však pro průkaznost kněžských rodů ke kněžské službě (Ezd 2,1-62; 7,1-5; 8,1-14; Neh 7,64). V době Ježíšově byly rodokmeny běžné, prokazovaly starobylost rodu, přináležitost ke kněžskému rodu, jejich prokazování potvrzovala Velerada. Např. Josef Flavius, žijící v době židovského povstání (kol. r. 70 po Kr.) mohl podle vlastních sepsaných pamětí prokázat svůj rodokmen až do 3. stol. př. Kr.

NZ: V NZ máme pouze 2 zaznamenané rodokmeny: Lk 3,23-38 a Mt 1,2-17. Jsou to rodokmeny Ježíše Krista, resp. jeho otčíma Josefa (rodokmen se vždy počítal z otcovské strany). Oba rodokmeny jsou však značně rozdílné. Pouze ve střední části: od Abrahama po Davida, se shodují. Také počet předků se liší, dokonce samotný otec Josefův není v těchto dvou zprávách jednotný. Byly různé pokusy o vysvětlení těchto rozporů. Snad nejrozšířenější pokus o vysvětlení je, že Mt zaznamenal předky davidovského rodu, kdežto Lk měl k dispozici opravdové příbuzné a předky rodu Josefa. Ale ani tento není uspokojivý. Ani jeden rodokmen není průkazný argument pro Ježíšův davidovský původ. Musíme se spíše ptát po úmyslech Mt a Lk pro sepsání Ježíšova rodokmenu. Rodokmeny byly v Ježíšově době rozšířeným literárním objektem. Často jim nešlo ani tak o přesné vyjádření historických předků, jako spíše o náboženský účel. Tak se stávalo, že některé rody měly paradoxně rozdílné rodokmeny (i ve SZ: 1Kron 2,3-3,4 srov. s 1kron 4,1-23 a 7,6-12 s kap. 8). Podobně tomu bylo i u různých tradic Ježíšova rodokmenu. Oba evangelisté používají pro části svých rodokmenů pravděpodobně 1Kron 2n. Mt jde zahrnutí víry v Krista především lidí věřících, proto začíná u Abraháma, věřícího nositele zaslíbení Božích, jejichž naplněním je Ježíš. Dále mu jde o číselnou symboliku, vypočítává 3 cykly o 2krát7 předcích, přičemž 7. skupina končí prvním členem, totiž Ježíšem, který počíná nové eschatologické, dokonalé pokolení (‚7‘ je číslo dokonalosti a plnosti). Ježíš je též v ohledu na zdůraznění Davidovy postavy chápán jako ‚David redivivus‘. 4 ženy zmíněné v rod. jsou neizraelitky, příslušnice pohanských národů. Tím chce Mt patrně naznačit význam Ježíše pro pohany, kteří přijímají víru. Lk naopak zdůrazňuje naprostou univerzálnost vykoupení celého lidstva prvním členem rodokmenu Adamem, jež pochází od Boha, stejně jako Ježíš (srov. 3,22 a 3,38). Oba rodokmeny nejsou přesným historickým důkazem Ježíšova původu, nýbrž podepřením a vyjádřením víry, že Ježíš je syn Davidův (mesiášská zaslíbení) a mesiášský král.