Babylónská věž

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:36
Written by Super User
Hits: 2515

Babylonská věž, Babylon

 

BabylonVyprávění o Babylónské věži je pravděpodobně poměrně mladého data. V dnešní podobě vzniklo asi až v babylónském zajetí (Gen 11,1-9) a staví se ostře proti babylónské modloslužebné pýše. V Babylóně byl totiž od nepaměti (v době vlády Nabuchodonosora do nebývalých rozměrů a nádhery) veliký chrám bab. boha Marduka, nazývaný E-temen-an-ki =dům základů nebe a země, u něhož stála sakrální věž zikkurat nazývaná E-sag-ili =dům boží hory (za Nabuch. v rozměrech třiktár 91m). Konkrétně na tento zikkurat pravděpodobně myslí Bible při popisu bab. věže. Zikkurat měl totiž sloužit jako schodiště boha pro sestupování a vystupování do nebe. Několikastupňovitá věž byla na vrcholu zakončena chrámem, ve kterém bydlelo božstvo, přičemž též pozemní chrám (Etemenanki) byl jeho příbytkem (socha modly), kam mu byly přinášeny oběti a modlitby. Ona protibožská pýcha totiž spočívala v nároku Babylóňanů na světovládu ve jménu svého boha Marduka, kt. byl též pánem všech bohů světa (bab. epos Enuma eliš líčící úspěšný zápas Marduka o nadvládu nad celým nebem i zemí). Z toho důvodu se cítili Babylóňané též oprávněnými vládci nad celou zemí (Nab. a bab. zajetí Izraelitů).

Samotné vyprávění líčí ironicky důsledky této lidské pýchy promítané do náboženské víry. Babylóňané se cítili být ve své době celosvětovými nejmocnějšími vládci. K této jejich vládě je podle jejich mínění přivedl jejich národní bůh Marduk. Své poslání v této světovládě pak babylóňané chápali podobně, jak ve svém eposu o stvoření světa Enuma eliš popsali vládaření svého boha Marduka nad celým nebem i zemí. Marduk totiž v urputném vítězném boji poráží stará božstva chaosu, temnoty a zla, a vnáší do celého kosmu řád, světlo, život a pokoj. Toto své celosvětové vladaření předává do rukou babylóňanům, kteří pak dobyvačnými válkami a rozšiřováním svého panství prakticky vykonávají Mardukovo prosazování své vlády nade všemi národy ve světě. Esagila, zikkurat při Mardukově babylónském chrámu, byl tohoto vnímání obyvatel Babylónu svědectvím a symbolem. Jako Mardukův trůn k vykonávání jeho světovlády byla vnímána jako střed celého světa, z něhož se všude rozlévá Mardukův řád a vláda. S tím samozřejmě zajetí Izraelité nemohli souhlasit. Kromě toho měli mnoho důvodů pro obvinění Babylóňanů z titánské pýchy. Při babyl. novoročních slavnostech se například do Mardukova chrámu vnášely všechny sochy bohů porobených národů, čímž se symbolicky vyjadřovala podřízenost všech bohů Mardukově vládě. Můžeme se představit, že v tomto pro ostatní národy a náboženství pokořujícím obřadu, byl k nohám Marduka přinášen i nějaký typický symbolický předmět pro Hospodinův jeruzalémský chrám, který byl zničen a vypálen Nabuchodonosorem. Izraelité tedy chápali toto náboženské přesvědčení Babylóňanů jako rouhavou a opovážlivou pýchu člověka, který si svou mocichtivost a velikášství promítá do svého obrazu boha a nadpřirozeného světa. Výstižným zpochybněním této babylónské náboženskopolitické praxe se stala etymologie samotného jména hlavního města a i celého státu – Babylon. Báb-ilí znamená v babylonštině Brána boha, ale podobné slovo znamená v hebrejštině zmatek, chaos. To, co mělo podle pyšného přesvědčení babylóňanů vést k celosvětovému řádu a pokoji, se stává naopak chaosem a zmatkem, tedy skutečnostmi, proti kterým vlastně babylóňané ve jménu svého boha bojovali. Hrdá a majestátní babyl. věž, podle vnímání babylóňanů trůn světovládného boha Marduka, se stává naopak symbolem lidské pýchy a neposlušného titánství, které nutně končí v chaosu, temnotě a zlovolném násilí.