Česká Bible

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 00:37
Written by Super User
Hits: 1919

Česká bible

 

Církevněslovanská bible: Cyril a Metoděj přinášejí na Velkou Moravu r. 863 přeložený evangeliář (ze LXX do staroslověnštiny=slovanské nářečí bulharsko-makedonské; – hlaholské písmo), na Moravě potom dokončují překlad celých evangelií, Sk a Žl. Někteří historici jim přisuzují překlad celého písma (postupně). Originál se nezachoval, dnešní ‚Církevněslovanská bible‘ je souborem různě starých překladů , z nichž některé mohou sahat až do doby sv. Cyr. a Met., z r. 1499, kdy ji dal sestavit (ze starých zlomků z ruských a bulharských klášterů) a chybějící dopřeložit novgorodský arcibiskup Genadij.

České bibl. glosy: 11., 12. stol. do latinských biblí ( lat. bible z 9. stol. – dnes ve Vídni; čes. překl. Žl.: mezi řádkami kol. r. 1300 v lat. žaltáři – dnes v klášt. sv. Jiří na Praž. hradě). Jeví se zde spíše vliv staroslověnského překladu ze LXX, než překl. z Vulgáty. Dochovalo se též 17 evangeliářů ve staročeštině, nejstarší z nich evang. Rajhradský (2. pol. 14. stol.). Od 13. stol. se začínají překládat i ostatní knihy bible přes oficiální církevní postoj, že laikům je zapovězena četba bible v národním jazyce. Za vlády Václava IV. se povoluje překlady bible i do vyšších laických kruhů. V 2. pol 14 stol se sbírají všechny dostupné překlady jednotlivých bibl. knih do ‚první staročeské recenze‘ – nejstarší: Leskovicko-Drážďanská bible z 80. let 14. stol. (1914 shořela v Lovani – zachovány kopie asi třetiny textu). Zachované exempláře: krásně zdobenáLitoměřicko-Třeboňská bible (Petr Zmrzlík, r. 1411, dnes: část v Ltm, část Třeboň); Hlaholská (Emauská) bible – český překl., ale psán hlaholicí pro klášt. Emauzy z r. 1416, jen částečně zachovaná; Olomouckábible z r. 1417 – dvoudílná.

Husitská bible: Na poč. 15. stol. dochází k revizi čes. překl. bible v tzv. ‚druhé recenzi‘ za velikého přispění Mr. Jana Husa. První pokus je z r. 1406 v tzv. Mikulovském sborníku (NZ, Sírachovec a někt. SZ knihy). Pozdější celobiblické překlady: bible Šafhúzská, Krumlovská, Bořkova /Kladrubská/. Koncil v Basileji postoupil husitům povolení četby Písma v lid. jazyce (4 pražské artikuly), dokladem lásky k bibli je Mlynářčina b.

Třetí a čtvrtá recenze: Třetí r. je dílem husitského kněze Martina Lupáče, 4. rec., jen nepatrně odlišná od 3. se stala podkladem pro první tisky čes. bible.

Vynález knihtisku: 1452-55 Německo: Mazarinova bible od Gutenberga. Český prvotisk: NZ z neznámé tiskárny (další tisky NZ: 1487,1498). Celá bible byla v 15. stol. vytištěna 2krát: r. 1488 bible Pražská, r. 1489 bible Kutnohorská (přes 100 dřevorytů), bible Benátská – tištěná v Benátkách r. 1506 nákladem pražských měšťanů – bohatě zdobená. V Německu byla vytištěna Norimberská bible r. 1540 – dvoubarevné ilustrace z Duererovy školy. Pavel Severýn z Kapí Hory tiskne dvojí vydání bible – tzv. Severýnky (1529 a 1537). NZ řecký text Erasma Rotterdamského tlumočí do češtiny Beneš Optát a Petr Gzel r. 1533 (vysoká jazyková úroveň). V následujících letech jsou tisky české bible velice časté: nejznámější jsou bible zvané Melantrišky, tisky vysoké tiskařské úrovně vydávané Jiřím Melantrichem Rožďalovským v Praze (5 vždy jiných tisků: 1549, 56, 60, 70, 77). Veleslavínská bible z r. 1613 je poslední biblickou redakcí husitského typu, je vydána Samuelem Danielem z Veleslavína. Veleslavínská tiskárna se později stává jezuitskou tiskárnou a Velesl. bible předlohou pro jezuitskou Svatováclavskou bibli.

Kralická bible: Je vytisknuta v Kralicích mezi lety 1579-1594 v postupném pořadí 6 dílů společně s bohatými poznámkami: 1. 1579 – 5 knih Mojžíšových, 2. 1580 – historické knihy, 3. 1588 – mudroslovné knihy, 4. 1589 – apokryfy, 5. 1592 – proroci, 6. 1594 – NZ (3. vydání: již dříve přeložen z originálu Janem Blahoslavem – poprvé vydán 1564, podruhé 1568). Překlad je pořízem k tomu dobře připravenými, v cizině vzdělanými teology Jednoty bratrské (Ondřej Štefan, Jan Eneáš, Jiří Strejc, Izaiáš Cibulka, Mikuláš z Kaménka, Lukáš Helic z Poznaně, Jan Kapito, Pavel Jesen, Jan Efrejm), která se r. 1457 odtrhla od církve podobojí. R. 1569 vychází v jednom svazku pouze text bible s menšími úpravami bez poznámek, naposledy před Bílou Horou vychází znovu upravená Kr. b. r. 1613 (samotný text bez vysvětlivek).

Protireformace: V zahraničí se odhodlávají protestanté k novému vydání bible až v době pietistického hnutí (citová zbožnost jako reakce na racionalismus) 100 let po Bílé Hoře: Hallská bible r. 1722 (kralický text). Druhá a Třetí Hallská bible vyšly v letech 1745 a 1766. Po Josefově Tolerančním patentu vychází v dnešní Bratislavě První (1787) a Druhá (1808) Prešpurská bible. O rok dříve (1807) vychází Berlínská bible, k jubileu Cyrila a Metoděje r. 1863 vychází Jubilejní bible.

Katolické bible: Koncem 17. stol. vydávají katolíci (péčí M.V. Šteyera, J. Konstance aj. Barnera) bibli Svatováclavskou (NZ r. 1677, celá bible r. 1715, druhé vydání r. 1769-71). Překlad, ačkoli se drží bible Benátské, bohatě čerpá i z kralického překladu. Výzdoba je do značné míry tvořena z tiskárny melantrišsko-veleslavínské. Lidové vydání bible za Marie Terezie (1778-80 péčí arcibiskupa A.P. Příchovského – jazykáři Fortunát Durych a František Faustyn Procházka). V 19. stol. vychází katolickou péčí ještě několikeré vydání bible. K tisíciletí příchodu Cyrila a Met. vychází bible v letech 1860-64. V letech 1864-72 vydává Frant. Sušil překl. a výklad NZ v 8 svazcích. 1984-94 v Praze vychází ‚Zlatá bible‘ ilustrovaná obrazy předních světových malířů, v l. 1888-94 bible textu Svatovácl. bible s obrazy Gustava Dorého. V l. 1900-01 J. Sedláček a r. 1906M. Mlčoch překládají a vykládají knihu Žalmů. Péčí pražského světícího biskupa A. Podlahy vychází v letech 1917-25 Česká bible. SZ je v ní přeložen z Vulgáty za přihlížení k původním textům J. Hejčlem, NZ J.L. Sýkorou. Trojsvazkové dílo je provázeno bohatými poznámkami. R. 1930 vychází nové vydání s omezenými poznámkami. Po 2. sv. vál. vychází hned několikeré vydání NZ: r. 1946 nové vydání Sýkora-Hejčl, 1947 překl Colův, kt. vychází znovu 1961, r. 1948 vychází NZ Škrabala-Petrů, 1951-55 vychází v Římě nový překl. O. Petrů. R. 1951 též dokončuje svůj překl. SZ prof. J. Heger. SZní text je v něm sice značně působivý, ale významově a teologicky ne vždy věrný, vychází ve 3 svazcích po r. 1955. Koncem 70. let vychází několikasvazkový překlad SZ s poznámkami nákladem Čes. kat. Charity od dr. Václav Bognera.

Evangelíci ve 20. stol.: R. 1915. vychází péčí J. Karafiáta k pětistému výročí upálení M.J. Husa jubilejní vydání bible. Její text je upravený text kralický z r. 1613. Po zal. Bibl. spol. českosl. r. 1948 bylo rozhodnuto i nadále pro vydání bible v event. církvích užívat textu kralického. Před 2. sv. válkou tak vychází několikrát bible kralická. R. 1933 překládá z řečtiny NZ prof. Fr. Žilka. Od té doby vyšel již v mnohých nákladech.

ČEP: Od r. 1961 se znovu překládá do moderní češtiny bible z originálních jazyků. Na překl. pracuje zpočátku 8 kazatelů Českobratrské církve evangelické, později trojnásobek překladatelů z různých církví (proto „Český ekumenický překlad“). R. 1979 (400 let od kralické Šestidílky) vychází první vydání (evangelické – bez deuterokan. knih), r. 1985 (1100 let od úmrtí sv. Metoděje) připraven katolický text (s deuterokan. knihami), vyšel 1988.

V současné době se oběvily dva nové překlady bible: od dominikánů vydávaná řada bibl. knih s poznámkami Jeruzalémské bible a tzv. Průvodce životem, pořízený Mezinár. bibl. společností v Čes. rep.; připravuje se též nový překlad s komentářem od katol. biblistů.