Manželství

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:31
Written by Super User
Hits: 1311

Manželství.

 

ManželstvíManželství ve SZ: SZ nemá pro ‚manželství‘ vlastní slovo (výjimka: Mal 2,14: berít). Manželství je ryze soukromá záležitost, vymykající se jak politické, tak náboženské institucionalizaci. Větší práva vlastní muž, žena hraje převážně pasívní roli. Minimální věk pro uzavření manž. je pro ženu 12, pro muže 13 let. Obyčejně však je m. uzavíráno kolem 18. roku věku. Při vybírání partnerů hrají výraznější roli rodiče. Otec ženicha vybírá jeho budoucí manželku (Gen 24,2nn; 38,6; Dt 7,3; Soud 14,2n) a zaplacením určitého obnosu otci budoucí manželky získává jeho dovolení (Ex 22,16). Syn si však může též svou budoucí ženu vybrat sám (Gen 26,34n) a žádá skrze rodiče o její souhlas (Gen 24,58). Existují i sňatky z lásky, vymykající se těmto zvyklostem (Gen 29,11.20; 1Sam 18,25n).

Žena bývá po vyplacení obnosu jejímu otci propuštěna z otcovského domu, stává se majetkem svého muže (beulat baal=patřící svému pánu), její manžel je jejím baalem(=vlastníkem, pánem). Žena dostává od svého otce část majetku, jakési věno, které patří i v manželství jen jí. Kromě toho dostává též cenné dárky od svého manžela (Gen 16,1nn; 24,61; Jos 15,18n; Gen 24,53; 34,12). Tímto je žena již právně manželkou svého muže, ačkoliv manželství se naplňuje teprve převedením manželky do domu jejího manžela. Mezi vstupem do manželství (zasvěcení manželky=obdoba našich zásnub) a plným manželstvím může proběhnout různě dlouhé období (v Ježíšově době se ustanovuje na dobu 1 roku), během něhož spolu muž a žena ještě pohlavně nežijí (srov. Mt 1-2; Lk 1-2). Manželství může být polygamní (více manželek pro 1 muže: Dt 21,15), žena toto právo nemá (viz králové: David, Šalomoun). Postupem času je však stále větší důraz kladen na monogamní (jediná žena) manž. (Gen 2,24; Tob 8,6nn; 7,12; Ml 2,14n; Oz 2,18-23; Jer 2,2; 3,7; Ez 16,8; Iz 50,1; 54,5; 62,5 – u proroků srovnáváno s výlučným vztahem Hospodina a jeho národa). Manž. naplňuje svůj svůj smyslv plození dětí, především synů. Je to Boží požehnání a naplňování Božího přikázání (Gen 1,28; Žl 127,4n; Gen 24,60). Z toho důvodu je bezdětnost a neplodnost považováno pro ženu za největší neštěstí a Boží trest (Gen 30,1; 1Sam 1,6nn; Jer 18,21; Iz 47,9). Je však též chválena vzájemná láska a služba manželů, jako smysl m. (Gen 2,20; 3,12; Tob 6,18; 8,8; Přís 5,18-23; 31,24; Sir 40,23). Manž. je ukončeno smrtí jednoho z partnerů nebo rozvodem (rozlukou). Vdova má v případě, že její zemřelý partner po sobě nezanechal mužského potomka, právo na tzv.levirátní manž. tj. bratr, příp. nejbližší příbuzný měl splodit s vdovou svého blízkého příbuzného děti, především syna, jako dědice práv syna zemřelého manžela. Jestliže dotyčný tuto povinnost odmítl, byl pokořujícím obřadem veřejně ponížen (Dt 25,5-10). Rozluka je výsadní právo muže a formálně ji provádí před svědky a knězem vypsáním rozlukového lístku (Dt 24,1nn; Iz 50,1; Jer 3,8). Důvody pro rozvod byly různé a kolísaly ve svém pojetí mezi různými výklady Dt 24,1 (v Ježíšově době hlavně 2 výrazné rabínské školy Hillela a Šamaiho: Hillel udával jako důvod k rozvodu u maličkosti – špatné vaření, malá péče o svůj zevnějček; Šamai naproti tomu jen nejzávažnější provinění – cizoložství).

M. v NZ: Ježíš radikálně hájí věrnost manželské lásky (Mt 19,3-9; Mk 10,2-12; Lk 16,18; Mt 5,32). Jeho pohled na manž. je zcela pozitívní (MT 19,3-12). Ctí manželství svou účastí na svatbě (Jan 2) a svou náklonností k dětem (Mt 19). Rozluka manž. je Mojžíšem povolena jen kvůli tvrdosti srdce, původní stvořitelský plán Boží s člověkem byl bezpodmínečná věrnost manž. lásky. Ježíš odsuzuje i žádostivost, která ještě nebyla naplněna vnějším skutkem (Mt 5,27n). Ježíš kromě toho dává svým celibátním životem i učením vedle manželství možnost panenství jako určitého ideálu naplnění života pro Boží království a evangelium (Mt 19,12.29; Lk 18,29). Také sv. Pavel se poměrně obšírně vyjadřuje k manželství. Je radikálně proti rozvodu (1Kor, 7,10-16). Jeho postoj k manželství je též positivní, ale z hlediska eschatologické doby a nastávajícíchsoužení vidí život v celibátu jako vyšší ideál (1Kor 7,26.28n.31). Pozdější spisy NZ hledí s vysokými ideály na manželství, srovnávají jej se svazkem Krista a církve (Kol 3,18n; Ef 5,25-33).

Židovství doby Ježíšovy a následující se stále dívá na m. jako na jediný ideál naplnění lids. živ. Celibát je vyjímečný: jen u essénských, některých rabínů. Žena dostává podle Mišny více práv: m. je stvrzenomanželskou smlouvou, o kterou se může opřít, když žádá část rodinného majetku. I ona sama může podat ‚žádost o rozluku‘, pokud manžel neplní své povinnosti (všestranné zajištění a péče o manželku, pohlavní život). Je všeobecně přijato jedinečnost partnerů, rozvod platí jako nepravost, ačkoli právně možný je a žena, ačkoli její poslání zůstává omezeno na dům a děti, nabývá větších práv jak ve vztahu k majetku, tak ve vztahu k manželovi. Její souhlas je nutný k mnohým závažným rozhodnutím jejího partnera.