Ráj a had

Biblický ráj a had

 

RÁJ: Původ: slovo ‚ráj‘ se ve většině jazycích řekne paradíz. Slovo pochází z perského pardes, což znamená ohraničená zahrada. Řekové začali toto slovo používat pro označení rajských míst, v návaznosti na krásu a bohatství perských královských zahrad. Řecké paradeisos se tak dostalo do řeckého překladu Bible a do NZ. V hebrejském SZ je pro označení ráje před hříchem jednoduché slovo gan (zahrada) nebo eden (rozkoš).

Původní ráj: Gen 2,4-3,24: rajské stromy; pramen 4 hlavních řek, napájejících životodárnou vodou celou zemi (4 svět. strany) /odtud se uvažuje na starověkou představu o místě ráje=na severu v horách, kde pramení Tigris a Eufrat (2 z jmenovaných řek;-další 2: Píšon a Gíchon jsou vytvořená jména od pramenit a vyvěrat, tedy jako počátek životodárné vláhy pro plodnost země) – k tomu též Ez 28,13n – podle ugaritských textů leží ráj též na severu v horách, kde trůní hlavní bůh El; mezopotámské mýty: Uta-napištim (Epos o Gilgamešovi) je v ráji na ostrově u ústí řek (mezopot. Dilmun, dnes ztotožňován s Bahrainem); podle antických představ (Řecko a Řím) leží ráj v zahradách Hesperidek na západním okraji země/; strom života (též četné paralely z mýtů jiných národů); Bůh, který se prochází rájem a stýká se tam s člověkěm; místo dokonalé harmonie a naplnění pokojem a štěstím (nepřítomnost utrpení a smrti). K pův. ráji též Iz 51,3; Ez 31,8n.

Eschatologický ráj: sem patří texty k novému stvoření; v NZ hl. Zjev 2,7; 22,1nn. Rajský stav vykoupeného člověka v láskyplné zakoušené přítomnosti Boží. Ráj v mzidobí: NZ: Lk 23,43; 16,23.26; Fil 1,23; 2Kor 12,2nn. Zde znamená ráj před eschatologickým završením dějin být s Kristem, místo se dá chápat jako nebe (nahoře).

Též apokalyptická a rabínská židovská lit. mluví často o ráji, hlavně ve spojitosti s Henochem, který byl živý Bohem vzat k Němu. To vždy vzbuzovalo bohatou fantazii k přesným popisům tohoto stavu. V rab. spekulacích byl pův. ráj (Eden) Bohem vzat do nebe, kde čeká na spravedlivé.

HAD: Dvojznačná bytost přítomná v mnohých starých mytologiích. Jako pozitívní symbol uzdravení a životodárnosti patrně vyplývá z toho, že had sídlí v děrách v zemi (podsvětí, kde má kontakt s podsvětními božstvy, kt. slibují život po smrti, příp. znovuzrození; též země je elementem životodárnosti, plodnosti – řec. Asklepios, blízkovýchodní Anat); též svlékání hadí kůže jako symbol obnovování života, znovuzrození). Naopak jeho negativní symbolický význam vyplývá z jeho jedovatosti, uhrančivosti (strnulým pohledem hypnotizuje oběť – odtud patrně název pro draka-řec. ‚drakón je z ‚derknymai‘-strnule hledět), lstivé inteligence.

Symbol zla: Gen 3,1.4n.14n (původ zla ve světě); též drak, leviatan, behemot; NZ: Mt 23,33-nadávka; Mk 16,18-symbol pro zlo, kt. je Kristem přemoženo; Zjev 12,9; 20,2-‚drak‘ jako bojovník proti Bohu, Kristu, církvi.

Symbol spásy: Num 21,4-9; Jan 3,14n: uzdravení, záchrana od smrti.

 

Joomla templates by a4joomla