Voda

Category: Sample Data-Articles
Published on Monday, 30 March 2015 10:37
Written by Super User
Hits: 1697

Voda

Voda má v Písmu vždy dvojznačný charakter: na jedné straně je nezbytným předpokladem života a tím projev Božího požehnání (odtud plynoucí zduchovňování symbolického významu vody – Boží život darovaný člověku, Boží Duch), na straně druhé bývá však též ničícím a ohrožujícím živlem, tedy projevem Božího soudu a trestu, případně dokonce sídlem protibožských démonických sil (moře).

Starověká semitská, a tím též biblická představa o postavení vody v přírodě je následující: vody jsou pod zemí i nad zemí (tzv. spodní a horní vody). Hospodin vytváří životní prostor oddělením vod od sebe klenbou (Gen 1,6nn). Ta se klene nad zemí jako obrovská pevná poklice, držící svrchní vody vysoko nad zemí. Tato klenba má v sobě průduchy, které Hospodin ve svůj čas otevírá, čímž je na zem sesílán déšť, příp. rosa (Gen 7,11n). Země je potom jako více či méně tlustá placka spočívající na bezedných hlubinách vod, přičemž její upevnění a ochrana před potopením je zajištěna kosmickými sloupy Žl 24,2), jejichž vrcholy jsou hory. Spodní vody jsou pak nekonečnými zásobárnami pramenů řek, poltoků a studní, jež jsou jakýmisi průduchy skrz zemskou „placku“. Někde v hlubinách spodních vod je též podsvětí, sídlo smrti, mrtvých a démonů, z čehož vyplývá kromě jiného negativní pohled na moře a hlubinu (jako nástroj Božího hněvu, ničení – Gen 6-7).

Voda je Božím stvořením, přináší zemi možnost života. Je projevem Božího životodárného požehnání: - vodní proudy oživující celou zemi-obraz rajské blaženosti (Gen 2,10-14) – sem patří i význam deště, rosy, jako projev Božího požehnání (Dn 11,11; 1Král 18,41-45); z tohoto obrazu čerpá žalmista-člověk zbožný, rozjímající Boží slovo je jako strom zasazený u životodárných vodních proudů (Žl 1); dále v exilu Ezechiel (Ez 47,1-12)-pramen těchto životodárných vod je oltář Hospodinova chrámu v Jeruzalémě; též Ježíš se chápe tohoto obrazu pro vyjádření daru své oběti (Jan 4) a Ducha (Jan 7,37n), evangelista vidí naplnění tohoto zaslíbení na Kříži, kde z Ježíšova probodeného boku vytéká krev a voda; v eschatologické křesťanské vizi je pramen životodárné vody pro celé nové stvoření u trůnu Božího a Beránkova (Zjev 21,1nn).

Voda je též prostředkem (faktickým i symbolickým) k rituální čistotě (schopnost liturgicky předstupovat před Hospodina)-Gn 35,2; Ex 19,10. Tento zvyk nabyl v době Ježíšově přísnou rituální kasuistiku jdoucí do nejmenších podrobností (Mt 15,2; Mk 7,3n). Ježíš tento postoj kritizuje, prohlašuje pokrmy za čisté, nevyžaduje omývání před a po jídle (viz násl. rozvedení u Mt a Mk). V Janově ev. však rituál. mytí nohou a nádoby na umývání dostávají hlubší duch. charakter služby (Jan 13,1-17) a daru Ducha (proměna vody ve víno v Káně Gal.), převyšující rit. omývání (Jan 2,1-12).

Voda je též prostředkem k uhašení žízně, kde hraje roli především vyprávění o putování pouští s nedostatkem vody, přičemž Hospodin napájí žíznivý lid vodou ze skály (Ex 17,1-7; Num 20,1-13). Tento obraz používá zduchovněle sv. Pavel pro Krista, který doprovází věřící jako životodárná voda na namáhavé pouti do domova, ke svobodě (1Kor 10,3n). Stzák. poexilní zvyk, na svátek stánků čerpat u Gíchonského pramene vodu a následně po slavnostním procesí ji vylévat u chrámového oltáře, používá Ježíš pro symbolické vyjádření životodárného Ducha Božího, kterým bude napojen každý, kdo s vírou přistupuje k Ježíšovi (Jan 7,37-39). Ježíš dává tuto vodu života v hojnosti a stále (Jan 4,10.13n).

Významnou úlohu hraje symbol a látka vody v obřadu křtu.