Geneze - 1. kniha Mojžíšova
- Details
- Category: Sample Data-Articles
- Published on Monday, 30 March 2015 10:26
- Written by Super User
- Hits: 2514
Geneze
Kniha Gn je první knihou celé bible. Je shrnutím různě starých pramenů, vyprávění a tradic ve snaze vysvětlit ve světle víry Izraele celé pradějiny světa, lidstva a národu Izrael.
Jméno Genesis pochází z řečtiny, totiž z Gn 5,1: ‚biblos geneseós‘, což je ‚kniha pokolení /rodů/‘. Opravdu je celá kniha často prokládána rodokmeny (řec. geneseis, hebr. toledot: 5,1nn; 6,9nn; 10,1nn; 11,10nn.27nn; 2512nn.19nn; 36,1nn; 37,2nn). V hebr. originálu se kniha jmenuje podle prvních slov ‚berešit‘, což znamená ‚na počátku‘.
Prameny vyprávění z Gn jsou dnes převážně viděny ve dvou shrnujících tradicích: ‚jahvista‘ (J) a ‚elohista‘ (E). Celá kniha je pak do dnešní podoby dotvořena kněžskou (P) redakcí někdy během Babylonského zajetí (587 /597/ - 539 př. Kr.) nebo nedlouho potom. Jahvista psal někdy kolem poloviny 10. stol. př. Kr., v době jednotného království, tedy nejpravděpodobněji za krále Šalomouna /cca 960-920 př. Kr/. Jeho vyprávění je barvité, inspiruje se starými lidovými tradicemi, mýty (ráj-hřích-prokletí-potopa-milost a požehnání, smlouva Boží se zachráněným Noemem, později Semem, Abrahamem a jeho potomky. Jméno Boha Izraele je zde uváděno jako ‚Jahwe‘, místo vzniku jahvistické tradice se převážně klade do Judského království, nejspíše do Jeruzaléma. Elohista používá pro pojmenování Boha ‚Elohím‘ /pl. majestaticus pro ‚El‘ = obecně ‚Bůh‘/, jeho vyprávění je věcnější, více se projevuje ve vyprávěních o praotcích. Jeho místo vzniku se hledá spíše v sev. části Izraele čas sepsání se klade do stejné nebo nepříliš pozdější doby než ‚jahvista‘. Kněžská redakcedotvořila a systematizovala starší tradice, vložila je do celistvého rámce a na mnohých místech je liturgicky i upravila (6 dní stvoření, téma soboty, smlouvy a obřízky). Stará místní vyprávění prostřednictvím kněžské redakce získávají na všeobecnosti pro celý svět: Bůh vtiskuje skrze stvořitelský čin původní temnotě a chaosu řád a světlo, hříchem však stvoření opět do chaosu upadá, ten je však opět vystřídán nadějí na nový Boží řád očistou potopy, vyvolením a požehnáním Noeho, uzavřením a neustálým obnovováním smlouvy člověka s Bohem.
Význam knihy neleží v její historické, případně přírodovědecké spolehlivosti, ale v náboženské zvěsti o Bohu Stvořiteli, který je Bohem osobním, dobrým a milujícím, intenzivně zasahujícím do života člověka i celého lidského společenství. Nelze zde hledat odpověď na otázky po vzniku světa, původ národů, případně přesně datovatelných lidských dějin. Je totiž psána pod zorným úhlem tehdejšího člověka se všemi jeho historickými, kulturními i ‚vědeckými‘ vědomostmi a předpoklady. Hlavní duchovní a věroučný důraz knihy je kladen do naděje, která se opírá o smlouvu s Bohem a hledá svůj cíl (eschatologická budoucnost: Boží záchrana, vysvobození, blaženost v Jeho společenství) v obdobě prvotního Božího záměru s člověkem (rajská blaženost).